Loupak.cz - Vtipy

Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce nechytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli.
Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: „Sakra, jak je tohle možné?”
A chlápek mu povídá: „No, dneska jsem byl jako volavka určenej já!”

Proč mají policajti olízané hodinky?
Protože Tic-Tac osvěžuje dech.

Vrací se policista nečekaně v noci ze služby, vtrhne do ložnice, popadne manželčina milence a začne ho mlátit: „Tak to vy jste zaparkoval na mém místě!”

Policista křičí na ozbrojeného lupiče: „Jménem zákona, odhoďte zbraň!”
Lupič na to: „Jménem jakého zákona?”
Policista: „Počkejte tu chvíli, skočím se zeptat náčelníka.”

Jedou policisté na zájezd patrovým autobusem. Ti dole se vesele baví, když si všimnou, že nahoře je nějak podezřelé ticho. Jeden z nich se tam tedy jde podívat, a vidí, jak tam všichni sedí jako přikovaní, drží se sedadel a vyděšeně zírají před sebe.
„Co se děje?” ptá se překvapeně.
„Vám dole je hej,” stěžují si kolegové, „vy tam máte řidiče!”

Náčelník vyslýchá svého podřízeného: „Proboha, Hamáček, proč jste svého kolegu umlátil k smrti?!”
„Ale to je strašný omyl,” brání se vyslýchaný policista. „Kolegovi najednou zaskočilo a začal se dusit, tak jsem ho začal bouchat pěstí do zad. Když to nepomohlo, začal jsem ho bouchat do zad služební zbraní. A když ani to nemělo žádný výsledek, zkoušel jsem to obuškem. Pak jsem jako na zavolanou objevil na zemi tu velkou cihlu... A to byla poslední šance, abych ho, chudáka, zachránil!”

Soudce Lubomír Ptáček se vyjadřoval velmi kulantně.

„Jak vypadal ten lupič?” vyslýchají svědka policisté.
Chlápkovi zrovna zazvonil mobil, a tak se omlouvá: „Počkejte chviličku, hned vám to sdělím.”
Náčelník se rozčílí: „Kdo po vás chce, abyste něco dělil?!”

U výslechu: „Kolega mi prozradil, že jste na místě činu hrůzou oněměl. Co mi k tomu řeknete?”

Nevinný se brání před soudem: „Poslouchejte, a než mě odsoudíte, nezajímá vás motiv?”
„Ne, nezajímá,” rezolutně namítne soudce. „Já nejsem žádný malíř.”