Loupak.cz - Vtipy

Ptá se doktor pacienta v blázinci, jak došlo k tomu, že se zbláznil.
„Sbalil jsem krásnou ženskou, šli jsme k ní a když jsme byli v nejlepším, tak se ozvalo bouchnutí dveří a ona začla křičet, že se vrátil manžel.”
„A z toho jste se zbláznil?”
„Ne. Chtěl jsem se schovat do skříně, ale žádná tam nebyla, tak jsem vylezl z okna a zůstal tam viset. On přišel do pokoje, rozhlédl se a bylo mu to jasný. Přišel k oknu, podíval se na mě, pak si došel pro obrovské kladivo a do každýho prstu mi dal hroznou ránu.”
„A z té bolesti jste se zbláznil.”
„Ne. On si pak donesl obrovské hřebíky a do každého prstu mi jeden zatloukl.”
„Aha, a z té bolesti jste se pak zbláznil.”
„Nee, já jsem se pak podíval dolů a zjistil jsem, že visím deset centimetrů nad zemí.”

„Pane primáři, prosím, přál bych si, abyste mě operoval vy.”
„Ano, také bych si rád vyzkoušel, jestli si ještě pamatuji tento typ operace.”

Dva slepci na ulici, kolemjdoucí jim hodí do klobouku minci. První se ptá: „Kdo to je?”
„Nevím, já ho znám jenom od vidění!”

„Nejsem si moc jistý diagnózou, pane Novák, ale pravděpodobně to bude z nadměrného požívání alkoholu.”
„Dobrá, pane doktore. Já přijdu zítra, až se z té opice vyspíte.”

Stížnost na chirurga: „Nejednal zrovna v rukavičkách.”

Co to je, když se narodí dvojčata?
Moment, kdy o vítězi závodu nerozhodla ani cílová fotografie.

Jednoho muže bolel zub, a tak zavolal svému zubaři. Byl pátek, zubař zrovna odjížděl na víkend z města. Navrhl tedy pacientovi, aby za ním přišel až v pondělí ráno. V pondělí ráno muž přišel, sedl si do zubařského křesla a zubař mu říká: „Je mi líto, ale ten zub bude muset ven.”
Chlap se hrozně polekal: „A bude to bolet?”
Zubař na to: „Moc ne.”
„A prosím vás, jak dlouho to bude trvat?” zajímá se ještě pacient.
„Tak minutku.”
„Aha. A kolik to bude stát?” zeptal se muž.
Zubař odpověděl: „Asi pět set korun.”
„Prosím vás,” spráskne ruce pacient, „půl tácu za minutu práce?!”
„Samozřejmě jestli chcete,” praví dentista, „může to trvat mnohem déle!”

U psychiatra: „Pane doktore, musíte mi pomoct. Každý den potkávám na ulici ufóny a vždycky na mě něco nesrozumitelného pokřikují!”
„A kdy to začalo?”
„Když jsme se nastěhovali do toho domku vedle ústavu pro mentálně postižené.”

„Pane Bože!” spráskla ruce sestřička na příjmu psychiatrické kliniky.
Nový pacient: „Ano, dcero?”

„Kdepak šlechtic,” povídá pacient se zkumavkou modré krve, „jenom mi bylo drobátko zima!”