Loupak.cz - Vtipy

„Doktore, mám strašné deprese. Sourozenec mi přebral kluka!”
„Nesmíte si to tak brát, slečno Petro.”
„No jo, ale když já na to pořád nemůžu přestat myslet, že teď můj kluk chodí s Karlem!”

K lékaři přijde chlapík se žábou přirostlou na hlavě. Doktor se ho ptá: „Můžete mi říct, jak se vám to přihodilo?”
„No začalo to jako obyčejný jebák na zadku,” odpoví žába.

Eva se vrátí z porodnice a její muž zuří: „Podvedla jsi mě, to druhé dítě není moje!”
Dvojnásobné matce se vhrnou slzy do očí: „Co to říkáš za blbosti? Jak by nemohlo být tvoje, miláčku?”
„Narodilo se o deset minut později - a to už jsem byl dávno ve sprše!”

Pan Kmín jaksi ochořel, protože si začal říkat my a vydávat se za Ludvíka XV. Byl umístěn v příslušném ústavu a když se za měsíc přišla zeptat manželka na jeho zdravotní stav, sdělil jí psychiatr: „Už je to lepší, už slevil na Ludvíka XIII.”

Doktor vyšetří pacienta, nahlédne do jeho složky a zkonstatuje: „Pane Horáček, vy ale máte dobrou obranyschopnost. Deset let a ani jedna chřipka, prostě nic.”
Samozřejmě čeká, že se pacient alespoň trochu zaraduje, nebo něco tak, ale chlápek se zamračí a vrhne na doktora smutný pohled.
„Copak vy nejste rád, že jen tak něco nechytnete?” podiví se lékař.
„A víte, že ne?” odvětí chlapík. „Nikomu to neříkejte, ale já jsem pytlák!”

V pařížské porodnici se dívá novootec přes skleněnou stěnu na své první dítě. Vedle stojí bohatý šejk. Šťastný otec se ptá: „Které je to vaše?”
„Ta první řada.”

K doktorovi přijde kovář se škaredě pochroumanou nohou. Doktor se ho ptá, co se mu stalo. Kovář: „Před 36 lety jsem přišel sem do města do učení ke starému mistru Vávrovi.”
„Mluvte k věci, tu nohu snad nemáte takhle 36 let.”
„No to ne, ale souvisí to s ní. Mistr měl překrásnou dceru. Když jsem se první noc ukládal ke spánku, přišla za mnou a sladce se mě zeptala, jestli něco nepotřebuji. Já jsem ji ujistil, že ne. Druhý večer přišla zase, v tenké noční košilce, a zase se mě ptala na totéž. Já jí řekl, že se mám výborně a neschází mi vůbec nic. Další večer přišla skoro až za tmy, neměla na sobě naprosto nic. Zeptala se, jestli pro mě může něco udělat a stěžovala si, že je jí zima. Já jsem jí řekl, že mi nic nechybí, že si kvůli mně nemusí dělat starosti a mrznout, ona se rozbrečela a práskla dveřmi.”
„Prosím vás, řeknete mi už konečně, co se vám stalo s nohou?”
„No vždyť vám to říkám. Dneska ráno mi došlo, co tím tenkrát myslela a jakej jsem byl vůl, praštil jsem vzteky pětikilovým kladivem do zdi, ono odskočilo a přerazilo mi tu zatracenou nohu!”

„Pane doktore, před pěti léty jste mi poradil, že na revmatismus je nejlepší vyhýbat se vlhkosti. Už jsem vyléčený!”
„Znamenitě! A co vás trápí teď?”
„Nic. Jenom jsem se chtěl zeptat, jestli se už můžu vykoupat?”

Zubní lékař se zadívá na pacienta: „Tak koukám, že jste to vy, který na mě ráno, když jsem přecházel přes křižovatku, řval z auta: Kam čumíš, vole... A teď, jak vidím, se bojíte otevřít ústa!”

„Pane doktore, s manželkou jsme si pořád cizejší... Nedal by se ten proces nějak urychlit?”