Loupak.cz - Vtipy

Brazilské diamanty jsou pórovité, a tak je Brazilci používají místo pórku.

Učitelka na základní škole vyhlásí soutěž: „Děti, kdo mi zítra nejlépe vysvětlí, jak chodí děti na svět, za odměnu pojede na výlet do Vysokých Tater.”
Pepíček se na to doma zeptá a jeho matka, osvícená dáma, podá vysvětlení: „To máš jako s jablíčkem. Jablíčko má semínka, z těch vyrostou zase nová jablíčka a ta mají zase semínka... a tak to jde stále dokola.”
Druhý den se učitelka ptá a děti odpovídají.
Jirka: „Myslím, že děti nosí na svět čáp.”
Učitelka: „Tak se zase posaď.”
Petřík: „Podle mě nosí děti na svět vrány.”
Učitelka: „To asi také není to pravé. Kdo má něco lepšího?”
Pepíček si vzal do školy jablíčko, aby vše názorně vysvětlil. Stoupne si, stále si ho přehazuje v kapse u kalhot a říká: „Tak já vám ho tedy ukážu.”
Učitelka ho však rychle zastaví: „Zadrž, vyhrál jsi!”

Vodovodní baterie je baterka do vody.

Podmínku „čtyři je různé od nuly” psát nemusíš, Horáčku!

„Teď mi to úplně vypadlo z hlavy,” prohlásil student před hromádkou pilin.

„Děti, co se vyrábělo v kladenské Poldovce?”
„Policajti!”

Jestli se chcete bavit, buďte potichu.

Kopie obrazu je vždycky levnější, protože ji malíř nakreslil později.

„Rád mluvím před třídou,” prohlásil nesmělý mladík, „ale jak vejdu dovnitř, mám strašnou trému a nevydám ani slovo.”

Děti šly se školou do přírody a paní učitelka jim dala za úkol vyhledat létající mravence. Všichni se vrhli do průzkumu okolí. Jako první se u paní učitelky objevil Pepíček, rozevřel dlaň a tam obyčejný mravenec.
„Je mi líto, Pepíčku,” řekla paní učitelka, „ale tenhle mravenec není létající.”
„Jakto, že ne?” zlobí se Pepíček. Pozvedne dlaň, foukne, a mravenec letí vzduchem. „Tak vidíte, že létá!”