Loupak.cz - Vtipy

„Já nechápu, jak jsi ten proces mohl prohrát,” říká politikovi na chodbě u soudu známý. „Vždyť jsi říkal, co máš známostí...”
„Jo, to je pravda, ale většina jich byla na jednu noc!”

Filípek má dvacet korun a chce si koupit čokoládu, ale v obchodě mu řeknou, že ji zdražili. Jde smutně po ulici a nadává: „Máme ale blbou vládu, zdražili nám čokoládu!”
Vedle něj jede premiér, uslyší ho a povídá svým poradcům: „To je ale blbé děcko, zdražili jsme přece všecko!”

Slyšeli už jste o tom poslanci, co slyšel, že ve vínu je pravda a od té doby se ho ani nedotkl?

Přijde pán do restaurace a objedná si želví polévku. Číšník přikývne, ale za chvíli se vrací: „Promiňte pane, ale máme takový delikátní problém... Náš kuchař totiž nemůže tu želvu zabít, ona vždycky vystrčí hlavu a než ji kuchař stačí klepnout, ona ji zase zasune dovnitř!”
Host se zamyslí a povídá: „Na to já mám takovej fígl! Hezky ji chytněte, vražte jí vší silou prst do prdele, ona se lekne, vystrčí hlavu... a je to!”
Číšník pokývá hlavou, odejde a opravdu - za chvíli se vrací s talířem kouřící polévky. Pán si pochutná, zaplatí, poděkuje a odchází. Číšník se za ním vrhne a ptá se: „Poslyšte, ten fígl s tím prstem vraženým do prdele... jak jste na to přišel? Vy jste chovatel želv?”
Host se jen usměje a povídá: „Ne, pane! Já jsem osobní asistent poslance Ratha a tohle dělám vždycky, když mu potřebuju navlíknout kravatu.”

Když se dívám v televizi na předsedy našich politických stran, napadají mě otázky: „Kam odjel cirkus?”
„A proč tu nechali zrovna je?”

V americké škole: „Perth je velkoměsto uprostřed buše.”
„Nesnáším Bushe.”

Washington, DC - Tragický požár bolestně zpustošil osobní knihovnu prezidenta Bushe. Obě jeho knihy byly zničeny. Prezident je zdrcen, zvláště proto, že druhou nestihl vybarvit celou.

Tři varianty socialismu:
1. Leninova - je jako tunel. Tma, zima a na konci malé světélko.
2. Stalinova - je jako tramvaj. Většina lidí sedí, ostatní visí.
3. Paroubkova - je lako loď. Kapitán je u kormidla, ostatní zvrací.

„Tak bude i desetitisícovka.”
„Jo? A kdo na ní bude?”
„Kateřina Jacques.”
„A proč?”
„Když už máme na dvacetikoruně slepýho a na tisícovce hluchýho, tak snad někde můžeme mít i blbou, ne?”

Úředník na penzi potká svého někdejšího šéfa, který je ovšem také už v důchodu.
„Šéfe, nemohu žít bez práce. Koupil jsem si ve sběru pár kilogramů spisů a doma je zpracovávám.”
„Výborně! Až je vyřídíte, přineste mi je prosím k podpisu.”