Loupak.cz - Vtipy

„Při čtení pohledů a dopisů už nikdy nepiju čaj,” povídá kamarádům František.
„Proč, prosím tě?” diví se hoši.
„Protože jsem se dneska dopoledne málem udusil, když jsem uviděl novou známku s Václavem Klausem.”

30. dubna 2003. Večerní nebe, tu najednou kolem hory Říp prolétají jakési dva neidentifikovatelné objekty. Při bližším zkoumání vychází najevo, že v prvním případě jde o koště a na něm bývalá ministryně Součková a v druhém nový model vysavače značky ETA a na něm ministryně Buzková. Součková chvíli udiveně kouká na předjíždějící vysavač a pak prohodí: „To je teda fáro.”
Buzková odpoví: „Modernizace, Maruško, to neznáš?”

„Koho budeš volit?”
„Komunisty!”
„To vím, ale z jaké politické strany?”

„Tak jestlipak víte, že v zimě nebudeme muset prohazovat sníh.”
„A proč?”
„Protože jsem slyšel, že to sociální demokracie ve volbách projede na čtyři roky dopředu!”

Jednou byl americký prezident s manželkou na exkurzi na farmě. Každý host absolvoval individuální trasu. Když byla paní prezidentová v areálu slepic, ptala se, jestli kohout kopuluje víckrát denně. Chlápek povídá: „Jistě, nejmíň tucetkrát.”
„Prosím, řekněte to panu prezidentovi.”
Když se do této části farmy dostal pan prezident, chlápek mu řekl to o kohoutovi a prezident se ptá: „A pořád stejnou slepici?”
„Ne, pokaždé jinou.”
„Řekněte to, prosím, mé paní.”

Čert ukazuje Luciferovi novou část pekla: „Jsou tu tři kotle - jeden pro zloděje a podvodníky, druhý pro lháře a pokrytce a třetí pro ochlasty a neřestníky.”
„Běžte do háje s takovými zlepšováky. Teď k nám dorazila skupina politiků. To mám každého z nich rozříznout na tři díly?”

„O čem přemýšlíte, kolego?” vyptává se jeden úředníček druhého na ministerstvu dobrého jídla a pití.
„Ale,” dělá si vrásky kolega, „kontrola mi přišla na nějaké nesrovnalosti na mé malé privatizované farmičce.”
„Copak, copak,” zajímá se první, „chtějí z toho udělat aférku?”
„Kdepak, to ne,” povzdechne si nešťastník, „ale chtějí se dělit!”

„Předsedo, předsedo, vstávej! Byl spáchán atentát na Rátha!”
Paroubek: „Cože? To už je půl osmé?”

Mluvčí ministerstva ekonomiky oznamuje novinářům v prezentačním sále: „Po zjištění chyby statistického úřadu jsme byli nuceni aktualizovat grafy. Pokud vás zajímá, jak jsme na tom s HDP teď, budete se muset jít podívat do sklepa!”

Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. Jak bych ti to vysvětlil, přemýšlí otec. Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je socialistická vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my jí za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu? Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou. V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: Tak už víš, co je to ta politika? A chlapec smutně odpoví: Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera. A jak, prosím tě? No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco socialistická vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován. A naše společná budoucnost leží ve sračkách.