Loupak.cz - Vtipy

Česká tabule je důležitá tím, že ji vyvážíme učitelům do zahraničí.

Základní otázka lidstva: Proč vlastně člověk chodí na záchod, když tam stejně dělá hovno?

Lord baví na večírku společnost svými divokými příhodami: „Tak jsem šel tou savanou a najednou slyším mručení. Otočím se a za mnou stojí lev. No, to víte, kousek ode mě stál strom, tak jsem vzal nohy na ramena...”
V tom okamžiku ho přeruší lokaj: „Lorde, máte telefon!”
Lord odejde. Za chvíli se vrátí a ptá se, kde přestal. Někdo mu napoví: „Vzal jste nohy na ramena.”
„Jo,” chytí se lord. „Vzal jsem nohy na ramena a lízal a lízal...”

Jak poznáte nastydlého policajta?
Utírá si nos ručníkem.

Soudruh Lenin říká ostatním soudruhům: „Soudruzi, revoluci musíme odložit. Soudruh Džerdžinský jel na ryby.”
Jeden soudruh se Lenina zeptá: „A bez něho by to nešlo?”
Lenin: „Bez něho ano, ale ne bez Aurory.”

Jestliže vlaková stanice je místo, kde se vlak zastavuje, co je potom pracovní stanice?

Dva chlápci jedou vlakem v jídelním voze. Objednají si sklenku slivovice. Přiťuknou si. Josef se rychle napije. V tom vjedou do tunelu a Josef vykřikne: „Tondo, nepij to, oslepl jsem!”

Ptají se protřelého obchodníka: „To tě baví podvádět lidi?”
„Nebaví, ale živí!”

Chuck Norris nikdy nemine. A když mine tak stejně zasáhne.

Vtip kratší, ale ještě pořád dlouhý, kdy se zasmějete, protože vám to připomene váš život!

Chlápek jde po newyorské ulici, mávne – a hned je tu stand by taxík. Vleze dovnitř a taxikář Benny Koppelman si pochvaluje:
„Jste jak Moše Glikman. Ten taky vždycky, když jsem potřeboval rito, tak se znenadání objevil.“
„Kdo že?“ ptá se chlápek taxikáře.
„Ale, jeden maník, co měl vždycky štěstí. Asi jak vy, když jste teď potřeboval taxi a já tu hned byl. Takhle to bylo u Mošeho Glikmana pořád.“
„No… dobře, ale občas se taky objeví trochu té smůly, ne?“
„Ne však u Mošeho Glikmana. Byl to klikař, navíc fantastický atlet a v golfu, no, kam se na něj hrabal Arnold Palmer. Kromě toho zpíval božský baryton v opeře a tančil líp než Fred Astaire. Měl jste ho slyšet, jak hrál na piano, skoro jako sám George Gershwin.“
„To zní, jako by to byl pěkný mens, co?“
„Nemlich tak. Paměť měl jako computer, dokázal si pamatovat járcajt u kdekoho, znal všechno, co se týkalo vína, jídel, gastronomie, dokázal si zapamatovat všechno. Ne jako já; vyměňoval jsem jednou pojistky, a ve všech okolních barácích rázem nastal black-out!“
„Wow, byl to asi machr, co?“
„Jasně, a vždycky znal i nejkratší cestu nebo zkratku a věděl, kde se dají čekat dopravní zácpy.“
„Mmm, moc lidí tohle zná.“
„… a taky věděl, jak zacházet s ženskýma, jak to zařídit, aby se cítily fajn; nikdy ženské neukázal záda a už vůbec ne, když byla v maléru. A jak se epes oblékal! Pane, vždycky poslední móda a šaty bez poskvrnky. Boty vždycky naleštěné.“
„Evidentně okouzlující člověk, ten Moše Glikman. Kdy jste ho viděl naposledy?“
Abych pravdu řekl, nikdy jsem Mošeho Glikmana neviděl ani nepotkal.“
„Ksakru, tak jak to, že o něm to všechno víte?!“
„Inu, vzal jsem si vdovu po Mošem Glikmanovi.“