Loupak.cz - Vtipy

Nejkratší vtip: Žid horníkem.

„Jimmy, máš v zádech kudlu!”
„Ukaž?” vytáhne kudlu. „Hmm, ta není moje,” a zarazí kudlu zpátky do svých zad...

Angličan, Skot a Ir pijí pivo. Těší se, jak si smočí rty v lahodném černém moku. Najednou každému z nich přistála na sklenici moucha a uvízla v husté pěně.
Angličan své pivo znechuceně odstrčil. Ir jedním prstem mouchu vylovil a pořádně se napil. A Skot vytáhl tu mouchu z piva, podržel ji na sklenici a zařval: „Vyplivni to, ty potvoro! Vyplivni to!”

Jak se řekne polsky kamzík?
Koza turystyčna.

Je půlnoc. Na ulici ani živáčka. Ale přece! Kohn a Löwy vrávorají domů. A aby na tom nebylo dost, na druhém konci ulice se vynoří další dvě postavy. A rovnou k nim, zdá se.
„Löwy, jdou se mnou na druhej chodník,” povídá Kohn.
„A to jako proč?” stará se Löwy.
„No tamti dva. Opatrnosti není nazbyt. A ještě ke všemu - oni jsou dva, a my jsme sami!”

Tři Angličané a Skot se chystají na nedělní výlet a rozdělují si, co kdo vezme s sebou.
První Angličan: „Já s sebou vezmu šunku.”
Druhý: „Já s sebou vezmu zákusky.”
Třetí: „Já s sebou vezmu čaj.”
Skot: „A já s sebou vezmu bratra.”

Na Západě: „Čau Johny, čím si teď vyděláváš?”
„Obchoduji s otroky.”
„A co od tebe kupují?”

Vypráví Pepa v hospodě: „Včera jsem říkal sousedům, Ukrajincům, že bych potřeboval střelit auto.”
„A střelili ti ho?”
„Jo, ráno jsem měl prostřílené gumy.”

Falešný hráč, Tony Rowdman, měl na zápěstí levé ruky vytetovanou růži. Mrzelo ho to, neboť podle té růže ho vždy identifikovali. Jednoho dne si tu ruku usekl.
A tak nyní, když na něj šerif Stone vypisuje zatykač, musí do kolonky Zvláštní znamení napsat: „Žádné.”

To takhle jednou seděli pánové Abeles, Kohn a Roubíček v hospodě u piva a hráli mariáš. Seděli tam už dlouho, byli příjemně napití a hra se jim líbila. Pan Abeles zrovna rozdával. On tedy zase zrovna rozdával, protože byl hrozně roztržitý, a Kohn s Roubíčkem toho zneužívali a vždycky, když dohráli a začali se o hře bavit, jeden nebo druhý se chopil karet, složil je do balíčku a podal Abelesovi, aby rozdal. A ten si je vzal a rozdal. Šlo to takhle celou noc, až někdy o půl páté ráno se najednou Abeles zarazil uprostřed rozdávání, chvilku přemýšlel a pak povídá: „Pánové, nerozdávám já náhodou podruhé?”