Loupak.cz - Vtipy

Má prababička říkávala: „Chlapi si myslí, že jsou v ráji a přitom jsou dva centimetry od prdele.”

V zimě se žena vrátí z práce a velmi ji překvapí, že je před domem odklizený sníh.
Přijde do obýváku a když tam vidí manžela rozvaleného na pohovce, nevěřícně kroutí hlavou: „Myslela jsem, že jsi ten sníh uhrnul. Ale tys ho asi uhranul!”

Při cestě taxíkem se obrátí cestující na taxikáře s prosbou o pomoc: „Žena je mi nevěrná, potřebuji, abyste šel se mnou domů a dosvědčil její nevěru, určitě tam bude mít chlapa.”
Dohodnou se i na ceně za tuto službu. Když doma v ložnici muž odkryje deku, je tam ukryt vedle ženy cizí chlap. Manžel vytáhne pistoli a namíří ji na něj. Manželka začne zoufale křičet: „Pepo, nestřílej, to on koupil Mercedesa, v kterém jezdíš, to on nám zaplatil dovolenou na Karibiku, to on přispívá při tvém platu na chod domácnosti, nestřílej.”
Manžel smutný sklopí zbraň, otočí se na taxikáře a zeptá se ho: „Co byste dělal vy?”
Taxikář: „Já bych toho pána přikryl, aby se vám nenachladil.”

Při hádce má žena vždy poslední slovo. Cokoliv, co potom poví muž, je začátek další hádky.

Jaký je rozdíl mezi ženou a slivovicí?
Žádný. Čím je starší, tím je větší opice!

„Tak konečně jsem vyřešil všechny své spory s manželkou,” chlubí se pan František. „Teď jen přemýšlím, do které přehrady ji mám hodit.”

Co dělá činčila, aby měla děti?
To samé co žena, aby měla činčilu!

Pan Kalianko k manželce: „Zase nový kostým - odkud ho máš?”
„Koupila jsem si ho.”
„A kde jsi vzala peníze?”
„Našla jsem je.”
„A kde?”
„V tvojí peněžence!”

Stěžuje si Marie kamarádce Ireně: „Víš, ten můj Pepa se na mě už ani nepodívá jako na ženu. Večer přijde domů a první a jediné, co řekne, je - Co budeme dnes žrát?”
„No,” přizná se Irena, „já jsem měla podobný problém.”
„Jo? A jak jsi ho vyřešila?”
„No, koupila jsem si kratičký černý saténový plášť, černou masku, černé podvazky a jenom takto černě oblečená jsem toho svého přivítala. Hele, řeknu ti, úspěch byl okamžitý.”
Po týdnu: „Tak co, zkusila jsi moji metodu?”
„Zkusila, přesně podle tvého návodu.”
„A jak to dopadlo?”
„No, vzala jsem si černý saténový plášť, černou masku, černé podvazky. Vešel, podíval se na mě a řekl: Čau Zorro, co budeme dnes žrát?”

„Drahý, zanedlouho budeme mít výročí, nemohli bychom se spolu jít podívat na nějaké ty kožichy?”
„Výborný nápad, ale odložil bych to raději na léto, teď v zimě se zoo zavírá moc brzo.”