Loupak.cz - Vtipy

Krejčí bere klientovi míry na oblek.
„Jste ženatý nebo svobodný?” ptá se ho.
„Ženatý.”
„Tak to vám udělám v saku tajnou kapsičku.”

Tatínek si jde poslechnout, jak se jeho syn modlí před spaním. Když synáček odříká modlitbu až po amen, tak dodá: „Dobrou noc, mami, dobrou noc, tati, sbohem, babičko.”
To tatínkovi leží celý den v hlavě a když přijde z práce, jeho žena mu oznamuje: „Zemřela babička.”
Otec tedy opět poslouchá večer synovu modlitbu: „Dobrou noc, mami, dobrou noc, tati, sbohem, dědo.”
Na druhý den zemře i děda. Třetí den opět otec poslouchá synka: „Dobrou noc, mami, sbohem, tati.”
To je na otce příliš. Celý den je nervózní a v práci se nemůže na nic soustředit, protože čeká svou smrt. Když přijde celý vynervovaný domů, žena mu říká: „Drahý, víš, kdo dneska umřel? POŠŤÁK!”

Potkají se dva kamarádi: „Nazdar, jak se máš?”
„Akorát jdu z pohřbu mé tchyně.”
„A proč jsi tak poškrábaný?”
„Bránila se...”

Co je to druhé manželství?
Vítězství nadějí nad rozumem.

Pan Homolka si v autobuse uleví a manželka, stojící těsně u něj, ohrne nos a nelibě vykřikne: „Karle, já se tady udusím!”
Karel, aby se dostal z trapné situace, prohodí směrem k ostatním cestujícím: „Víte, ona má sebevražedné sklony.”

„Kdyby ti vyrostly oči na zadečku,” řekl jí medovým hláskem, „dozajista bys s těma růžovýma tvářičkama vyhrála Miss Universe!”

„Můj manžel má maturitu a pořád si plete mě, mně a mne...”
„Jo, to můj manžel má dokonce vysokou... a plete si mě a servírku z Berouna...”

„Kam cestujete?”
„Do Vídně.”
„A co tam?”
„Ale, tchyni na pohřeb.”
„No, Vídeň je prostě Vídeň...”

Baví se tři chlapi o svých ženách. První povídá: „Ta moje se musí ve dveřích vždycky sehnout. Ne proto, že by byla moc vysoká, ale proto, že máme tak nízké dveře.”
Druhý: „Když si chce ta moje sednout na židli, tak ji musím vysadit. Ale to není proto, že by byla moc malá, to je proto, že máme tak vysoké židle.”
Třetí: „To já když jdu ráno do práce, poplácám svoji ženu a když se vrátím, tak se ty partie ještě třesou. Ale to není proto, že by byla tak rosolovitá, to je proto, že mám tak krátkou pracovní dobu.”

„Marie, dneska tě umiluji k smrti,” řekl manžel, sedl si k televizi a usnul.
„Tak co,” budí ho žena, „bude něco?”
„Víš co, daruju ti život...”