Loupak.cz - Vtipy

„Ta dnešní mládež se snad zbláznila,” stěžuje si stará Mlynářová tetě Slepičkové. „Utratí celé kapesné za pogy jenom proto, aby je pak mohli hodit do popelnice!”

Televizní pracovníci se vypravili na návštěvu za devadesátiletým stařečkem. Přijedou tam, chaloupka jako klícka, dědeček jako cibulička, vonělo tam kafe. Oni se ho ptají: „Dědečku, jak je to možné, že jste se dožil tak požehnaného věku?”
„To dělají ženské, že si jich nevšímám. Sám si vařím, sám si peru, já dělám všechno sám.”
Najednou si reportéři všimli, že v rohu chalupy stojí kosa. Ptají se: „Dědečku, vy ještě v tomto věku kosíte trávu?”
On povídá: „Ba ne, včera sem přišla taková potvora zubatá, tak jsem ji třikrát pomiloval a ona byla tak zblblá, že si tu zapomněla vercajk.”

„Mladíku, vás ve škole neučili, že je třeba starším uvolnit místo k sezení?”
„Ale babi, tohle je přece moje auto!”

U pumpy se mračí mladá, vyvinutá brigádnice: „Dědo, měl jste mi to hned říct, že jste poloslepej a nemůžete najít nádrž svého Trabanta... A nemusel jste mi napumpovat pět litrů speciálu za podprsenku!”

Telefon zvoní a zvedá ho starý děda.
„U telefonu Miloš Metla,” ozve se ve sluchátku.
„Tady Jaromír Fajfka, pane Milo Mete,” odvětí důchodce.
„Ale já jsem Miloš, Miloš Metla,” rozčílí se hlas v telefonu.
„Ach, promiňte, musíte mě omluvit... Já jsem nedoslýchavý!”

Co je vrcholem lásky ke starým lidem?
Spát s pračlověkem.

„Já teďka nemám ani floka,” stěžuje si v hospodě děda Zoubků. „Dokonce jsem minulej tejden musel prodat kamna, abych mohl zaplatit uhlí!”

Přijde dědek k babce a povídá: „Babko, na záchodě je duch!”
„Ale dědku,” odvětí babka, „co blázníš, žádný duch tam není.”
„Ale je!”
„A co by tam asi dělal duch?!”
„Prostě tam je duch,” nedá se děda.
„A jak jsi na to přišel?” zajímá se babka.
Dědek vypráví: „No, když otevřu, rozsvítí se, a když zavřu, zase se zhasne.”
„Ty dědku jeden pitomá,” zvolá družka, „že ty jsi zase nasral do ledničky?!”

Malý chlapec seděl na obrubníku a usedavě plakal, když kolem procházel jeden děda.
„Co se děje, chlapče?” zeptal se starostlivě. „Proč pláčeš?”
Hoch odvětí: „Pláču, protože nemůžu dělat věci, které dělají velcí kluci.”
Nato si stařík sednul na obrubník vedle něj a začal plakat také.

„Dědo, máte počítač?”
„Mám, zdědil jsem ho po nebožtíku tatínkovi.”