Loupak.cz - Vtipy

Muž zastaví u benzínové pumpy a ptá se: „Kolik stojí kapka benzínu?”
„Nic,” odpoví překvapeně obsluha.
Řidič na to: „Tak mi nakapejte deset litrů.”

Pán se nechtěně ve vlakovém kupé přimáčkne k cizí ženě, ale ta spustí: „Co si to dovolujete, budu křičet!”
Po hodině se žena na něj podívá a nesměle povídá: „Jak ráda bych si zakřičela!”

Volá paní Vomáčková manželovi, který je na služební cestě v Austrálii, ať se co nejdřív vrátí.
„Neboj, už jsem ve zpátečním letadle,” uklidňuje ji on. „Za osm minut a osm časových pásem jsem doma!”

boli dvaja chlapi jeden bol slepi a druhi bol na jedno oko vidiaci a ten slepi nanho hovori pod ideme za ženami do trebisova adruhi hovori ok pod ideme ces les idu idu idu a zrazu ten co na jedno oko videl udrel hlavu do stromu a hovori no a us sme dosli a ten druhi hovori cavte dievcata.

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: „Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel...”

Ptal se rychlík Pendolina: „Hele, kam pojedeš letos na dovolenou?”
Pendolino: „Do Ostravy.”
Rychlík: „Proč zrovna do Ostravy?”
Pendolino: „Ještě jsem tam nikdy nebyl!”

Na bratislavském nádraží: „Turúru, turúru, přichádza vlak od Prahy...”
Za chvíli: „Turúru, turúru, přichádza vlak od Budapešti...”
Když přijíždí třetí vlak, ozve se strašná rána a vlak vykolejí.
„Veď som povedal, dajte tu rúru preč!”

Dva na kost promoklí čundráci se trmácejí venku v nečase a první se zlobí: „Já ty meteorology uškrtím. Tohle, že je ten ojedinělý déšť?!”
Druhý na to se špetkou ironie v hlase: „Ale ano, opravdu je ojedinělý - jeden velký déšť.”

K trosečníkovi, trávicímu dlouhé dny na malinkatém ostrůvku uprostřed oceánu, připlaval jiný a povídá: „Nechci vám kazit radost, ale tohle, na čem jste se zachránil, není bohužel žádný ostrov, nýbrž mina obrostlá chaluhami...”

Zmožení cestovatelé v americké stepi jsou sužováni už nějaký čas velkou žízní, když narazí na pramen krásné, křišťálové vody. Všichni se k ní hrnou, ale vedoucí skupiny je zarazí a zakáže jim vodu pít, protože se všude kolem povalují vysušené zdechliny. Ostatní jsou na něj strašně nazlobení, ale poslechnou ho, protože už jim několikrát zachránil život.
Tak jdou nějakou dobu dál a narazí na indiánskou vesnici. U pohostinných indiánů se do syta napijí a protože jsou všichni zvědaví, jak to s tím malebným pramenem na cestě vlastně bylo, jestli se mohli napít, nebo udělali dobře, že se nenapili, jejich vůdce se na to zeptá indiánského náčelníka.
Náčelník říká: „To jste udělali velkou chybu, že jste se té vody nenapili. Je to nejlepší voda široko daleko. Křišťálově čistá, hygienicky nezávadná, i v největších vedrech si udržuje svou nízkou teplotu.”
„Ale proč jsou pak všude kolem ty mršiny?” nechápe to běloch.
„Ty jsme tam nastrčili schválně my, indiáni,” směje se náčelník. „Když to uvidí nějaký greenhorn, zalekne se a nechá náš vzácný pramen napokoji!”