Loupak.cz - Vtipy

Svěřuje se starý zlatokop kamarádům: „Konečně si po tolika letech odpočinu - pojedu na dovolenou na Zlaté písky!”

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá Cesna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá: „Tak honem do vzduchu!”
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká: „Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů.”
„Proč?” zeptal se nervózně pilot.
„Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.”
Po krátké pauze pilot povídá: „Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?”

Tlouštík se ptá v hotelové recepci: „Je postel v mém pokoji pevná?”
„Proč se ptáte?” diví se recepční.
„Mívám těžké sny.”

U benzinové stanice zastaví žluté záchranářské auto, přesně jak ho známe z Pobřežní hlídky, a vzadu nestojí nikdo jiný než proslulý Mič Bjúkenen v červených trenkách. Kolem se ihned utvoří hlouček zvědavců a i ostatní řidiči, kteří přijeli pro benzin, vystoupí ze svých aut a okouní opodál. Z červeného Dodge vystoupí děda z Texasu a říká: „Chlape, vás už jsem někde musel vidět. Kdo jste?”
„Já jsem Mič,” rozhodí rukama známý záchranář.
„No ano,” trkne to dědu a energicky povídá: „Krajní okénka ani mýt nemusíte, ale přední ať se leskne!”

Zážitky z Nového Zélandu: Na svých cestách po domorodých oblastech jsem si v místní „restauraci” prohlížel jídelníček. Hnus, jen čočka bylo jediné, co se mi zdálo trochu poživatelné. Tak jsem si ji teda objednal... A za okamžik mi přinesli talíř plný očních bulev!

Nepozorný řidič přejel ve vesnici psa. Vystoupil z auta a vydal se hledat jeho majitele. Našel ho v hospodě u stolu štamgastů a zatvářil se provinile: „Pane, přejel jsem vám psa a rád bych vám ho nahradil.”
„No, to jsem štěstím bez sebe,” zlobil se majitel, „přijdu o psa a ještě budu mít výdaje... Kolik máte kolem krku?”
„Proč vás to zajímá?”
„Protože budu muset koupit novej obojek a taky postavit větší boudu!”

Námořník z arktické expedice volá na kapitána: „Pane, viděl jsem mamuta!”
Kapitán nevrle odsekne: „Člověče, tak jste ho teda viděl, nebo ho máte?”

Unavený cestující vstoupí do své kajuty, aby si odpočinul. Jen co se převlékl do pyžama, vyruší ho něžné zaklepání na dveře kajuty. Otevře a spatří roztomilou dívku v průsvitné noční košilce.
Dívka upadne do rozpaků: „Ach... promiňte, myslela jsem, že jste ten pán z poslední noci!”

Do horského hotelu přijede pán s mladou ženou. Poslíček je uvede do pokoje a ptá se: „Mohu pro vás ještě něco udělat?”
„To je všechno,” odpoví muž.
„A pro vaši ženu?”
„Jo, málem bych zapomněl, přineste mi pohlednici a známku.”