Loupak.cz - Vtipy

Hasiči z Kocourkova úspěšně uhasili parní lokomotivu.

„Mami, kde je tatínek, že už tři dny nebyl doma?”
„Nevím, asi někam odjel.”
„Ale daleko to nebude co?”
„To nevím, proč se ptáš?”
„No já jen, že nechal hlavu v mrazáku.”

V záplavových oblastech mají lidé vody až po krk. Místy i o 12 metrů výše.

Na havarijní službu volá vyděšený nájemník: „Rychle přijeďte! Nejde mi zavřít plyn!”
„Hlavně zachovejte klid,” konejší ho spojovatelka, „zítra tam za váma někoho pošlu!”

Víte, proč se Ládin skrývá v podzemních tunelech a jeskyních?
Protože chce vybudovat první afghánské metro.

Otec se synem skáčí z letadla s padákem z výšky 1000 metrů nad zemí. Jsou v 750 metrech a otec volá na syna: „Otevři si padák!”
Syn v klidu odvětí: „Času dóost!”
Jsou 500 metrů nad zemí. Otec naléhá: „Otevři si padák!”
Syn zase: „Času dóost!”
Tato scéna se několikrát opakuje, až jsou 5 metrů nad zemí. Otec, na pokraji zhroucení, hystericky řve: „Otevři si padááák!”
Syn nechápavě zavrtí hlavou: „Na co? To už skočím!”

Pýta sa policajt Moricka ako si zrazil tu babu?
Moricko:No ta zatačka jedna pačka druha pačka bum z baby sračka!

Do kovárny přijde návštěvník a co nevidí, kovář si položí svůj úd na kovadlinu, udeří do něho velikým kladivem a děsně zařve.
„Co to, proboha, děláte?” diví se host.
„Co dělám?” rozvážně na to umouněnec. „Dělám si rozkoš.”
„Rozkoš?! Jakápak tohle může být rozkoš?”
„To byste se divil. Dokážete si vůbec představit tu slast, když se někdy netrefím?!”

Paní Nováková potká na ulici paní Blažkovou s panem Blažkem.
Nováková: „Dobrý den, paní Blažková. Kampak? Na nákupy?”
Blažková: „Ale, jdeme manželovi koupit boty. Asi za hodinku budeme doma, tak se zastavte na kafe.”
Asi za hodinu Nováková přijde k Blažkům, zazvoní, Blažková otevře - celá v černém. Pozve Novákovou dál a v kuchyni na stole leží rakev, kolem ní svíčky a v rakvi mrtvý pan Blažek.
Nováková: „Proboha, paní Blažková, copak se mu stalo, ještě před hodinou vypadal úplně zdravě...?”
Blažková: „Tak si to představte, paní Nováková. Přišli jsme do obchodu, Karel si vybral boty a já mu povídám: Karle, vyzkoušej si je radši, aby ti nebyly malý. Ale on, že ne. Tak jsme je koupili, přišli jsme domů a představte si - ty boty mu byly malý. No řekněte, paní Nováková, nezabila byste ho?”

Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem ve válce.”
Dětičky pokývají hlavou.
„Taky jsem byl v Černobylu.”
A dětičky pokývají druhou hlavou...