Zlatá a stříbrná

„Nezapírejte, já dobře vím, že jste pastýřem,” zlobí se na mladíka stařeček Kuzma. „Slyšel jsem, že každý den před spaním počítáte ovečky!”

Děda přišel do hospody a stěžuje si na babičku: „Když nosí moje pantofle, to mi nevadí. Když mi sebere celý důchod, to mi taky nevadí. Ale když se na mě u oběda směje mýma vlastníma zubama, to už je moc!”

Dva důchodci: „Slyšel jsem, že ty mladé kočky budou nosit zase delší sukně.”
„Mně to nevadí, já mám ještě dlouhou paměť.”

Telefon zvoní a zvedá ho starý děda.
„U telefonu Miloš Metla,” ozve se ve sluchátku.
„Tady Jaromír Fajfka, pane Milo Mete,” odvětí důchodce.
„Ale já jsem Miloš, Miloš Metla,” rozčílí se hlas v telefonu.
„Ach, promiňte, musíte mě omluvit... Já jsem nedoslýchavý!”

Přijde dědoušek k doktorovi na prohlídku a doktor se ho ptá: „Tak co? Máte pravidelnou stolici?”
„Mám, pane doktore. Každé ráno v šest.”
„Dobře, a v kolik hodin vstáváte?” ptá se doktor dál.
„No, taky pravidelně, každý den v sedum.”

„Víš, Lojzo, kolem mě může chodit dvacet nahatých a prsatých ženských a se mnou to ani nehne.”
„Hele, hele, nevytahuj se.”
„Já se nevytahuju, já si stěžuju.”

„Slyšel jsem, že každý den před spaním počítáte ovečky,” povídá jednomu dědulovi pastýř.
„Ano, to je pravda.”
„No, a nechtěl byste u mě někdy náhodou přespat?”

„Seznam - najdu tam, co neznám!” citoval děda oblíbený internetový vyhledávač a naklepal do hledání: SEX.

„Nechcete si sednout, dědečku?”
„Ne, děkuji chlapče, já jedu jen jednu stanici.”
„Jen si sedněte, dědečku, nejste totiž v autobuse, ale v parku.”

Vzala si takhle jedna skoro sedmdesátiletá vdova o pět let staršího pána. Asi po půl roce šla k doktorovi, protože se cítila nějak divně. Doktor ji prohlédl, udělal různá vyšetření a druhý den jí v ordinaci říká: „Paní Kovářová, mám tady zprávu z laboratoře. Možná vás to překvapí, ale budete maminka.”
„Pane doktor, nedělaj si legraci. Vždyť mně je skoro sedmdesát.”
„Já vím, paní, ještě ráno bych přísahal, že něco takového je nemožné, ale jste lékařský zázrak.”
„No teda, to je pěknej problém...” povzdechla si a vyrazila z ordinace.
V hale našla telefonní automat a volá domů manželovi. Ozve se jeho známý hlas: „Kovář, prosím.”
Manželka zařvala: „Ty mizero! Přivedl jsi mne do jiného stavu!”
Chvilku bylo ticho a pak se z druhé strany ozvalo: „Kdo volá, prosím?”