Policie - policejní hlášky

Zadržený se při zatýkání bránil, jako kdyby věděl, že ho chceme zatknout.

Vystřelil jsem na něj služební zbraní až poté, co jsem střílel do vzduchu. Ale to bylo tři dni před tím, a to zadržený asi neslyšel.

V tom parku jsem byl jen já a pachatel. No a ještě asi padesát jiných lidí, které jsem ale neznal.

Připouštím, že to byl omyl, jenže v tu chvíli to byl nejlepší nápad, který jsem měl.

Nasadil jsem mu pouta a než jsem se vzpamatoval, tak utekl i s policejním psem!

Hrubě mě urážel, tak jsem ho mírně uklidnil obuškem.

Zadržený při zatýkání kousal, proto to asi služební pes nevydržel s nervama a kousl ho také.

Několikrát jsem ho vyzval, aby se okamžitě zastavil, ale on si klidně padal z toho okna dál.

Po kontrole jeho občanského průkazu jsem byl natolik zmatený jeho fotkou, že jsem zapomněl na to, že ho mám zatknout, tak jsem ho nechal jít.

Zastavili jsme rychle jedoucí auto, jenže málo, takže pokračovalo dál v jízdě nepřiměřenou rychlostí.

Nepamatuji si, že bych toho člověka už někdy viděl, a to mám skvělý zrak, jen s tou pamětí je to horší.

J.K. se při zatýkání bránil tak intenzivně, že jsme se po chvíli bránili už my.

Služební pes sice zadržel pachatele, ale pouta jsem mu musel nasadit sám.

Proti zadrženému jsme nasadili mírné chvaty. Dokonce tak mírné, že jen mírně krvácel a měl mírnou zlomeninu ruky.

Při převozu zadrženého došlo k jeho útěku. Bylo to tak nečekané, že zadržený nečekal, až ho znovu zadržíme, a byl pryč.

Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mně střílí slepými náboji. Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si to už nemyslel.

Podezřelý vypadal normálně, ale choval se nenormálně.

Ta žena nás napadla slovně. Co říkala, nevíme, protože nemluvila a jen vydávala různé zvuky.