Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Do města na příslušné úřady půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení a povolení rychle vyřídí, řekla si zvířátka.
A tak tedy liška šla. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se liška vrací se stáhnutým ocasem a celá zničená říká: "35 potvrzení mám, je to 36, poslední se mi už vyřídit nepodařilo.
Tak se do města vydá medvěd. Ten jako nejsilnější v lese určitě zařídí, abychom tu měli sídliště, přemýšlela zvířátka. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se medvěd celý vystresovaný a vyhublý vrací a říká: "35 potvrzení mám, jen to 36, poslední se mi už vyřídit nepodařilo."
Zvířátka se už pomalu smiřují s tím, že budou dál bydlet v podmínkách nedůstojných pro zvíře 21. stolení, když tu najednou řekne oslíček: "Já bych to zkusil vyřídit!"
Ostatní zvířátka se začnou smát a říkají: "Ani liška se svým intelektem a ani medvěd z pozice moci to nedokázali vyřídit, už jen ty to dokážeš!"
Ale oslík se těmito řečmi nedal odradit a vydal se do města.
Za tři dny se zvířátka vzbudila kvůli velkému ruchu a vidí, jak už z dálky jde osel a mává se všemi potvrzeními. Za zády mu jedou bagry, jeřáby, nákladní auta s pískem a ostatním stavebním materiálem.
Zvířátka se nestačí divit a ptají se osla, jak se mu to podařilo vyřídit.
"Velmi jednoduše," říká osel, "přijdu na úřad, otevřu první dveře - spolužák, druhé dveře - spolužák, třetí dveře - spolužák..."
Starý šnek sedí přilepený na kameni a brečí, až se mu klepe ulita. Zastaví se u něho žába a starostlivě se vyptává, copak se mu stalo.
„Moje žena mi utekla s mladým,” škytá šnek.
„Ale to už bylo přece loni,” namítne žába.
Šnek vysune své zarosené oči a upře pohled na blízký palouk: „No jo, jenže já ji před sebou pořád ještě vidím!”
-
+


25. 12. 2011