Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť.“ „Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.“ „A jaké nástrahy máš na mysli?“, ptá se biskup. „Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.“ „O, můj Bože“, křižuje se Biskup. „A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.“ „Ach, Mon Dieu!“, povzdychne si biskup. „Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách – i je pán potrestal za jejich hříchy – ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.“ „Všechny,“ ptá se biskup. „Kromě sestry Angeliky,“ odpoví matka představená. „Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?“ „To ne, monsignore, ale ona nechtěla.“
Další vtipy z kategorie
Pan Hrádek sedí u křižovatky a chytá lelky. Přijde k němu pocestný a ptá se, která cesta vede do Bezdružic. Hrádek jen zašilhá okem doprava.
„Tak tohle jsem ještě neviděl,” povídá kolemjdoucí. „Dám vám stovku, když mi ukážete ještě větší lenost, než je tahle.”
„Dobře, strčte mi tu stovku do kapsy!”
-
+


25. 12. 2011
Co zastaví padání vlasů?
Podlaha.
-
+


25. 12. 2011
Jeden čas nám na gymnázium chodily biologii suplovat praktikantky. Tak jednou jedna vešla do třídy a donesla písemky, které jsme psali minulou hodinu. Když jsem viděl, že je pokládá na stůl bez zjevného úmyslu ukázat nám je, ozval jsem se, nevědíc co říkám: „Paní profesorko, nerozdáme si to?”
Chvíle mrazivého ticha. Pokusil jsem se zachránit, co se dá: „Teda... ty písemky!”
Co vám mám povídat, větší průser si ani nedovedete představit.
-
+


25. 12. 2011
Včera mě potkalo štěstí! Přišlo se se mnou rozloučit...
-
+


25. 12. 2011
Starý kamarád si po letech stěžuje bývalému spolužákovi: „Jsem chudý jak kostelní myš.”
„Cože?” podiví se přítel. „Ty jseš katolík?”
-
+


25. 12. 2011
Nejnespravedlivější věcí na životě je způsob, jakým končí. Život je těžký, zabírá Vám spoustu času a co dostanete na konci? Smrt. To je nějaká odměna?
Představte si, že by to šlo obráceně:
Nejdřív zemřete. Potom nějaký čas žijete v domově důchodců, dokud Vás nevyrazí, protože jste moc mladí. Dostanete zlaté hodinky a půjdete na 40 let do práce, kam budete chodit do té doby, než budete dost mladí na školu. Pak už to jede jako po másle - alkohol, holky, drogy, večírky... Vysoká škola, střední škola, základka. Stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádnou zodpovědnost. Stanete se miminem. Postupně zapomenete chodit a vrátíte se do bříška. Posledních devět měsíců vás máma bude nosit a nakonec skončíte jako... orgasmus!
-
+


25. 12. 2011
„Vy jste malíř?”
„Ne.”
„Že máte takovou výstavní kravatu...”
-
+


25. 12. 2011
„Naši na mě asi chtějí napsat barák,” oznamuje kámošovi Tonda, „tak to abych pomalu šel podat inzerát, že prodám barák s kuchařkou a zahradníkem!”
-
+


25. 12. 2011
„Nestydíte se - takový mladý a žebrá!”
„Kdo žebrá - copak nevidíte moji pistoli?”
-
+


25. 12. 2011
„Kukačko, kolik mi zůstává života?”
„Uk - uk.”
„Co to znamená?”
„Že už dva roky žiješ zbytečně.”
-
+


25. 12. 2011