TOPlist
Doporučit na e-mail


Váš email:

Na email:



Nahlásit chybu

URL:

Email:

Popis:

Ve VIDEO sekci se nachází přes 20 000 článků, které jsou přehledně rozděleny do 14 kategorií. Každý den přibývají do této sekce nové příspěvky. V kategoriích obrázky naleznete obrázkové galerie.

OBRÁZKY pro dnešní
OBRÁZKY – Zajímav
TOP 10 - Nejdražš

Sekci OBRÁZKY je, jak název napovídá, plná obrázků. Obrázky přidávají jednotliví návštěvníci a systém je rozděluje do jednotlivých kategorií. Nechybí zde Kreslené vtipy či Originální předměty.

Sekce VTIPY nemůže na zábavném serveru jako je Loupak.cz chybět. Čeká na Vás přes 15 000 vtipů rozdělených do 37 kategorií. Speciální prostor je také věnován Chucku Norrisovi. Budeme velice rádi, když přidáte i Vy svůj oblíbený vtípek


vytah

Osm hobitů

Smrtka v nemocnici

Bílá nevěsta

Blondýna

Mezi námi děvčaty
Nepřehlédněte
Zdraví a nemoce
Bezdomovci a žebráci
Obchod a reklama
Počítače
Nechutnosti

Sekce CITÁTY je velmi rozsáhlá databanka citátů, kde každý den přibývají nové a nové příspěvky od našich návštěvníků. V tuto chvíli obsahuje přes 13 000 citátů od více jak 2 000 autorů tématicky rozdělených do 47 kategorií.







Nepřehlédněte
Moudrost
Svět
Přátelství
Osud
Nemoci

Loupak.cz myslí i na hráče, máme pro ně sekci HRY, která slouží k odpočinku. Každý týden se koná turnaj ve speciálních hrách, které umí odeslat výsledky. V tuto chvíli na Vás čeká přes 1 750 her rozděleno do 24 kategorií.


3 Card Moe

Ball And Boxes

Angel and Devil

Airport Security
Týdenní turnaj
1. punticek60272
2. Longer258
3. Dave162237
4. mirmar201
5. veku1174
Poslední výsledky
5. 11. 2021 m_Leo - Umbrella Trick
5. 11. 2021 m_Leo - Doof Blocks
30. 9. 2021 m_Leo - Bubble Blast 3 - Time Trial Mode
19. 8. 2021 m_Leo - Brilliant Blocks
15. 8. 2021 m_Leo - Cucaracha
Vtip velmi dlouhý, o tom, jak ruský mužik, malý a podlomený, potkal v lese slavného ruského bohatýra Čurilu Plenkoviče a zažili spolu příjemnou chvíli.

Uprostřed širé ruské stepi, na kraji vesničky Smolenka, jen coby čtyři dny povozem do Malinovky a pak měsíc do Moskvy, seděli spolu na lavičce pod břízkami děd a vnuk. Radovali se tiše spolu z krásy zapadajícího slunka, omamné vůně kvetoucích polušek a teplého vánku na tvářích. Náhle klouček zpozorněl, na chvíli zadumal se a pak rozvážně povídá: „Dědečku… povězte… znal jste Čurilu Plenkoviče?“ Starý děd se jen zhluboka nadýchl, zadíval dlouze do dáli a řekl: „Ech… tak ty se mě ptáš, Váňuško, zdali jsem znal Čurilu Plenkoviče, slavného ruského bohatýra? víš, Váňuško, to máš tak – znal i neznal. Jisté však je, že jednou, a je to už velmi, velmi dávno, jsem Čurilu Plenkoviče, slavného ruského bohatýra, potkal. Stalo se to takhle. Jel jsem tehdy z trhu v Lipovjance, slepičku i s kuřaty prodal jsem, i měl jsem dobrou náladu, a tak jsem si zpíval a radoval se pří pohledu na ten boží svět. Mohl jsem být tak na půl cesty, uprostřed nehlubokého lesa, když tu znenadání můj oslík zastaví a nechtěl jít dál. Už jsem ho chtěl pobídnout ostřeji, když tu, kousek po pěšině proti mně, zašustilo listí, ozval se zvuk kopyt a zpoza keře pomalu vyjel na svém krásném, velikém koni v překrásném postroji Čurila Plenkovič, slavný ruský bohatýr. Kouká mi do očí, míří na mě kuší a jeho kůň pomalu přijde až na kousek ke mně. Překvapením ani nemuknu, jen hledím vzhůru na ty oči a čekám, co bude. Čurila Plenkovič slavný ruský bohatýr, si mě chvíli měřil a pak najednou silným hlasem povídá: ,Dolů z osla, dědku!‘ No co budu povídat, Váňuško.
Nechtělo se mi. Ale jak tak na mě tou kuší mířil, a nevypadal, že žertuje, tak jsem z toho osla slezl. Čurila Plenkovič, slavný ruský bohatýr, jen hluboce zamručel do svých mohutných vousisek a povídá: ‚Gatě dolů, dědku!‘ No co budu povídat, Váňuško. Nechtělo se mi. Ale jak tak na mě tou kuší mířil, nevypadal, že žertuje… tak jsem si ty gatě stáhl. Čurila Plenkovič, slavný ruský bohatýr, zase jen cosi zamručel do vousů a povídá: ‚Pořádně se vyser, dědku!‘ No, co budu povídat? Váňuško.. mně se ti vůbec nechtělo. No nechtělo se mi ani trošku. Jenže to víš, jak tak na mě tou kuší mířil a nevypadal, že žertuje… tak jsem si tam na pěšině přidřepl a na tom místě jsem se vysral. A teď si to představ, Váňuško, Čurila Dlenkovič slavný ruský bohatýr, koukne na mě, pak na to hovno, jen se tak ušklíbne a povídá: ‚A teď to hovno pěkně sežer, dědku!’
Váňuško! No co? Co budu povídat, Váňuško? Jak mně se ale strašně nechtělo! Váňuško, jak mně se nechtělo! Hrozitánsky se mi nechtělo! Jenže to víš… jak tak na mě tou kuší mířil a nevypadal, že žertuje… tak jsem to hovno sežral! No v tu chvíli, Váňuško, v tu chvíli se dal Čurila Dlenkovič, slavný ruský bohatýr, do hurónského smíchu! Huba široko otevřená, zuby vyceněné, vousisko se celé třese a vůkol lesem nese se jeho halasný řehot. Prsa jak zvon se pod zbrojí nadýmají, smíchy nemůže popadnout dech, jistě i pár šišek ze stromů popadalo, div se mu slzy nezačaly koulet po tvářích… A tu náhle vidím, jak mu od samého smíchu vypadla kuše z ruky na zem. I lekl jsem se, že vystřelí, ale nevystřelila. Vjel do mě blesk, a než si toho Čurila Plenkovič, slavný ruský bohatýr, vůbec stihl všimnout, skočil jsem po ní, popadl ji a namířil na něj. Čurila Plenkovič, slavný ruský bohatýr, se s chropotem přestal smát a zvážněl. Upřeně mi kouká do očí přes hledí kuše, měří si ten železný hrot i mou ruku na spoušti a všude je najednou ticho jak v hrobě. Chvíli tak na sebe koukáme, já si pak olíznu rty, natáhnu nosem a povídám: ,Dolů z koně, bohatýre!‘ No, to víš, Váňuško. Nechtělo se mu. Ne, ne. Ale jak jsem tak na něj tou kuší mířil a nevypadal, že žertuji, tak Čurila Plenkovič slavný ruský bohatýr, z toho koně pomalu slezl. Chvíli koukám, jak tam tak stojí, a pak povídám: ,Gatě dolů, bohatýre!‘ No co ti budu povídat, Váňuško.
Nechtělo se mu. Opravdu ne. Ale jak jsem tak na něj tou kuší mířil a nevypadal, že žertuji… tak si Čurila Plenkovič slavný ruský bohatýr, ty gatě stáhl. Byl to pohled přenáramný, to je jistá věc, Váňuško. Tak jsem si ho chvíli prohlížel a pak povídám: ,Pořádně se vyser, bohatýre!‘ Váňuško… jak jemu se nechtělo! Jak jemu se hrozitánsky nechtělo! Ani trošku! Jenže to víš, jak jsem tak na něj tou kuší mířil a nevypadal, že žertuji… tak si tam Čurila Plenkovič, slavný ruský bohatýr, na pěšině přidřepl a na tom místě se, pěkně po bohatýrsku, vysral. Chvíli na něj koukám, chvíli na to hovno, a pak povídám: ‚A ted‘ to hovno, bohatýre, pěkně sežer!‘ Váňuško! No co? Co ti mám povídat?!
Kdybys viděl, jak jemu se ale strašlivě nechtělo! Hrozitánsky! Jenže to víš, jak jsem tak na něj tou kuší mířil a nevypadal, že žertuji, tak to hovno sežral! Váňuško… jak bych to… víš… takový pohled… no to ani není slov, co by popsala ten pohled! Takový pohled jeden nevidí za celý život! Tak směšný pohled to byl, Váňuško, že to nešlo ovládnout. Já jsem se ťi tam v tom lese rozřehtal na celé kolo, div se mi břich neroztrhl! Tak jsem se smál! Až jsem v tom velkém smíchu zapomněl, že držím kuši! Upustil jsem ji, kuše vystřelila, ale ten drnčivý zvuk, jak se šíp zabod do prvního stromu, ten mě rychle vzpamatoval! Popadl jsem osla za ohlávku a rozběhl se kolem zkoprnělého Čurily Plenkoviče, slavného ruského bohatýra, pryč po pěšině! Uháněli jsme jako o život a ani nevím jak, před setměním jsem v pořádku dojel domů. Nu… a ty se mě ptáš, Váňuško, zdali jsem znal Čurilu Plenkoviče, slavného ruského bohatýra? To máš tak – znal i neznal. Jisté však je, že jednou, a je to už velmi, velmi dávno, jsme spolu dobře povečeřeli.

Ps. Čurila Plenkovič není žádné smyšlené jméno. Tento bohatýr skutečně vystupuje v ruských bylinách i v jimi inspirované sbírce Ohlas písní ruských, kterou roku 1829 vydal F. L. Čelakovský.
Přidal age-j dne 9. září 2014
-
Hlasovalo 417 lidí
+211
-206
+5
+
Další vtipy z kategorie
Jeli jsme vlakem do Bytek, vedoucí skupiny nevěděl, kdy vystoupit, a tak požádal průvodčího, aby ho upozornil. Průvodčí přišel a oznámil: „Do Bytek vystupovat!”
Kolega vystoupil a druhý ho v práci pomluvil: „Přišel průvodčí, zařval: Hovado vypadni, a tos měl vidět, jak on upaloval!”
-
Hlasovalo 172 lidí
+80
-92
-12
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
„Kamaráde, potácím se.”
„Co je... Točí se ti hlava?”
„Ne, tečou ze mě litry potu.”
-
Hlasovalo 215 lidí
+114
-101
+13
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
Víte, co je to život?
Pohlavně přenosná choroba, která vždy končí smrtí.
-
Hlasovalo 317 lidí
+132
-185
-53
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
Přijde chlap domů a říká si: „Něco jsem to chtěl... no nic, zatím si sundám rukavice.”
Sundá si rukavice a říká si: „No něco jsem to chtěl... no nic, zatím se vykoupu.”
Vyleze z vany a říká: „Už vím, co jsem to chtěl... sundat si čepici!”
-
Hlasovalo 261 lidí
+132
-129
+3
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
Chlap si koupí dům a pojmenuje si ho „KEŘ”. Pak si koupí garáž a pojmenuje si ji „TRENKY”. Pak si koupí auto a pojmenuje si ho „PINDÍK”.
Druhý den přijde do „KŘOVÍ”, koukne se do „TRENEK” a „PINDÍK” nikde!
-
Hlasovalo 246 lidí
+121
-125
-4
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
Vejde muž na veřejné záchody a říká do mobilu: „Já se z toho pos...”
A bouchnou dveře do kabinky.
-
Hlasovalo 245 lidí
+116
-129
-13
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
Přijde chlap domů a v předsíni si povídá: „Co jsem to jenom chtěl? Aha, jít na záchod!”
Jde tedy na záchod. Pak si povídá: „Ale to nebylo ono, co jsem to jenom chtěl? Aha, najíst se!”
Tak se nají, a říká si: „Ale to nebylo ono. Co jsem to jenom chtěl? Aha, dát si koupel!”
Jde tedy, napustí si vanu a koupe se. Pak vyleze a říká si: „Ale to nebylo ono. Co jsem to jen... Aha, už vím, lyže jsem si chtěl sundat!”
-
Hlasovalo 283 lidí
+137
-146
-9
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
„Dobrý den, já jsem Prokop Tunel.”
„To jste udělal kus práce, že jo.”
„Ale ne, inženýr Prokop Tunel.”
„Jo, aha, vy ne, ale inženýr prokopl tunel.”
-
Hlasovalo 317 lidí
+165
-152
+13
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
Jde chlap po lese a zabloudí. Už se tam potácí tři dny, je hladový, promrzlý, vyčerpaný. Najednou, kde se vzala, tu se vzala - chaloupka. Chlap nakoukne do okénka a vidí rodinku, otce, matku a dceru u stolu. Jak je hladový, tak zaťuká na dveře. Nic. Je opravdu moc vyčerpaný, takže zkusí kliku. Vejde dál a ptá se, zda by nemohl dostat něco k jídlu. Nic. Tak zkusí ochutnat. Rodinka mlčí, ani se nehne. Sní všechny tři talíře polévky, rodinka i nadále nic. Sní i vepřo knedlo zelo, co tam mají, oni nic. Lehne si na gauč a jak je tak příjemně zaplněný, všimne si dcery a říká si: „Hm, není špatná.”
A protože se nebrání, tak si ji na chvíli půjčí. Rodinka stále jako zařezaná. Po chvíli se podívá na matku. No, trochu starší ročník, ale pořád to jde. Půjčí si na chvíli i matku. Rodinka naprosto neuvěřitelně stále vůbec nic nepodniká, ani se nehne. Za chvíli se podívá na otce. Teď už přemýšlí o hodně déle, ale nakonec vstane, že si půjčí i jeho. Načež otec prohlásí: „Tak to ne, buzeranta dělat nebudu!”
A matka na to: „Prohráls, jdeš vysypat koš!”
-
Hlasovalo 300 lidí
+137
-163
-26
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
Co je to? Je to černé a klepe nám to na dveře.
Naše růžová budoucnost.
-
Hlasovalo 244 lidí
+131
-113
+18
+
Datum zverejneni  25. 12. 2011
Předchozí 101 - 110 Další

Zjistili jsme, že si blokujete reklamy

Prosím, vypněte si AdBlock pro Loupak.cz. Reklamy jsou zdroj financí, které potřebujeme k provozu. Díky nim může tenhle web vypadat tak, jak ho máte rádi.