Z operačního sálu vyjde unavený doktor, na lavičce ho čeká zkroušený mladý muž.
„Pane, vaši ženu se nám podařilo stabilizovat. Bohužel, upadla do kómatu a v takových případech je prognóza i na několik desítek roků. Manželce budete muset třikrát denně podávat umělou výživu hadičkou, vždy po pár hodinách ji musíte otočit, aby nedocházelo k proleženinám, měnit jí savé vložky na malou potřebu, umývat ji po velké a při tom k ní něžně a laskavě mluvit, protože je celkem možné, že bude všechno vnímat a slyšet. Po dvaceti letech se může stát, že se na chvilku probere, otevře oči, pozná vás, usměje se a znovu upadne do kómatu na dalších dvacet let.”
Doktor chvíli pozoruje mladého muže, jak postupně bledne, zelená a jinak mění barvy. Potom ho kamarádsky poplácá po zádech a říká: „Nebojte se! To byl jen žert. Nepřežila to...”
Chlapík se chystá na operaci a přítel mu radí: „Saniťákům dej po stovce, sestrám po pětistovce, chirurgovi tisícovku a anesteziologovi pět tisíc.”
„Jak to, dát anesteziologovi pět tisíc jen za to, že mě uspí?”
„Ne, za uspání je jen stovka, dalších 4 900 je za to, že se probudíš!”
-
+


15. 12. 2011
„Pane primáři, prosím, přál bych si, abyste mě operoval vy.”
„Ano, také bych si rád vyzkoušel, jestli si ještě pamatuji tento typ operace.”
-
+


15. 12. 2011
Potkají se dva lékaři: „Tak jsem ti zjistil přímé fyziologické propojení mezi prdelí a okem.”
„Neříkej, to není možné. Jak jsi na to přišel?”
„No, píchnul jsem pacienta do prdele a on zamrkal. Pak jsem ho píchnul do oka a on se posral...”
-
+


15. 12. 2011