Boj s Číňany

„Proč toho Zemana vyhodili od námořnictva?”
„Kapitán vydal rozkaz: Sviňte plachty! a on si sundal kalhoty...”

Poslední slova americké vojačky z Iráku: „Ucítila jsem ze zadu něco tvrdého..., a pak mi to cvaklo.”

V nacistickém zajateckém táboře se velící důstojník rozhodl, že na Štědrý večer propustí některé své vězně. Nejspravedlivější bude, když každému položí otázku a ti, kteří odpoví správně, budou propuštěni.
První přišel na řadu britský důstojník. Němec se ho ptá: „V roce 1912 se slavná loď srazit s ledovec. Jak se jmenovat ta loď?”
Brit nezaváhal, řekl, že Titanic, a byl propuštěn.
Druhý přišel na řadu Američan. Velitel se ho ptá: „V roce 1912 se srazit Titanik s ledovec. Vy vědět, kolik životů být tehdy ztraceno?”
Američan řekl, že 1517, a byl propuštěn.
Třetí na řadu přišel Žid. Německý velitel spustil: „V roce 1912 se Titanik srazit s ledovcem a potopit. Tenkrát zahynout 1517 lidí. Jak se jmenovali?”

O Udajovi a Kusajovi máme jen kusé údaje: máme kusy Udaje a údy Kusaje.

Za druhé světové války existovali i rakouští partyzáni, kteří strávili celé měsíce v Alpách na lyžích a bojovali proti Němcům. Blížil se konec války, bylo jaro 1945. Dva partyzáni si povídají: „Poslyš, co uděláš úplně první, až se vrátíš domů?”
„No, co bych asi tak mohl udělat? Mám doma krásnou mladou blonďatou ženu a už dva roky tady šaškuju na lyžích. Co asi tak udělám prvního?!”
„Aha, no jo, rozumím. A co teda uděláš jako druhé?”
„No, hm... asi si sundám ty zatracené lyže!”

„Uznávám svou chybu,” čestně prohlásil generál.
Kritikové se na něho okamžitě vrhli jako saně: „Ještě svou chybu chová v úctě!”

Jak vojáci odklízejí sníh?
Plamenometem.

Major zastaví vojáka: „Vojíne, nemáte drobné za stovku?”
„Jasně, kámo...”
„No dovolte, takhle se mluví s majorem? Zkuste to ještě jednou!”
„Nemám, pane majore.”

„Kapitáne, kde je vojín Pácha?” zajímá se velitel.
Kapitán hlásí: „Právě vyskočil z letadla!”
„A co ten padák?” podiví se nadřízený.
„Ten nechal tady,” oznamuje kapitán. „Prý ho příšerně tlačil do zad!”

„Přestaňte si stěžovat na chleba, vojáci,” domlouvá nastoupené rotě podplukovník. „Husité Jana Žižky by ho rádi snědli!”
„To jistě,” ozve se ze zadních řad. „Tehdy byl možná čerstvý!”