Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
Ve třídě byli dva Lukášové, Lukáš Růžička a Lukáš Straka. Jednou paní učitelka chtěla vyvolat prvně jmenovaného Lukáše a protože často byly problémy se shodou křestních jmen těchto dvou žáků, oslovila ho příjmením: „Růžička, k tabuli!”
Lukáš Růžička dál sedí v lavici a nijak nereaguje.
„No tak, Růžička, ať už jseš tady!” zvýšila hlas učitelka.
Žák sebou teprve teď trhl a na omluvu říká: „Už jdu. Já nevěděl, kterého Lukáše myslíte!”
-
+


25. 12. 2011