Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
„Člověk by neměl myslet jen na sebe, ale i na své bližní,” poučuje děti učitelka, „a těmi myslím i zvířátka, která žijí v našem okolí. Od nikoho se samozřejmě nežádají žádné obrovské činy, bohatě stačí například nasypat ptáčkům zrní, postavit pro ně budku...”
„Budku?” překvapeně vykřikne Petr. „Copak si myslíte, že ptáci budou telefonovat?!”
-
+


25. 12. 2011