Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
Učitelka se ptá ve škole: „Děti, kde žije Bůh?”
Anička: „Nahoře v oblacích.”
„To jsi řekla moc hezky. A co ty, Pepíčku?”
„Já to náhodou vím přesně - Bůh žije u nás na záchodě.”
„Ježiši, chlapče, jak jsi na to přišel?”
„No to táta vždycky když jde na záchod, tak říká: Pane Bože, to jseš tam ještě?!”
-
+


25. 12. 2011