Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
Paní učitelka viděla Pepíčka, jak kouří. Chtěla to z něj dostat. Řekla mu, ať jí ukáže tašku. On povídá: „Ale já tam mám brouky a oni by zamořili školu.”
„Tak dobrá, tak pojď sem a dýchni na mě!”
Pepíček říká: „Na to jsem moc zhulenej.”
-
+


15. 12. 2011
„Neříkej, že ti neteče krev z nosu,” zlobí se na žáčka učitel. „Ta červená židle, co na ní sedíš, byla ještě před chvílí hnědá!”
-
+


15. 12. 2011