Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
„Při zajetí hrozil partizánům trest smrti,” vypráví dětem učitel.
Přihlásí se Pepíček s touto úvahou: „Ale to už jim stejně mohlo být jedno, když už byli zajetí, viďte?”
-
+


25. 12. 2011
Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?”
Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!”
„Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák.
„Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”
-
+


25. 12. 2011