vykání :D

Při diktátu: „Horáčku, říkal jsem, abyste napsali á.”
„Vždyť jsem to také udělal. Napsal jsem á - á jako Bedřich.”

„Racek je to, co létá nad mořem,” poučila děti učitelka.
Pepíček si vzpomněl, jak viděl přelétat nad mořskou hladinou letadlo, a povídá: „A co se stane, když mu vyhasnou ty trysky?”

Železnou košili nosili rytíři.

Když jíme ryby, neměli bychom mluvit, aby rybám nebylo líto, že jsou němé.

Školní předmět je věc, která je majetkem školy.

Česká tabule je důležitá tím, že ji vyvážíme učitelům do zahraničí.

V rámci programu Školní mléko dostane ve škole mlíčko i Pepíček. A samozřejmě ho hned rozlije po zemi. Přijde k němu paní učitelka a říká: „Pepíčku, co by udělala maminka, kdybys doma rozlil mléko?”
Pepíček na to: „Vzala by hadr a blbě nekecala!”

Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”

Profesor: „Který orgán dokáže za pár sekund zvětšit svůj objem 6 až 8krát?”
Studentka (mírně červená): „Ppp... s...”
Profesor: „Nerozuměl jsem, prosím zopakujte to.”
Studentka (šeptajíc): „Penis...”
Profesor: „Hlasitěji!”
Studentka: „Penis!”
Profesor (hlasitý výbuch smíchu): „Hovno penis, zornička! Slečno, ale toho chlapa se držte.”

Učitelka ve škole zkouší malé děti z českého jazyka a dá jim za úkol slovní hříčku: „Děti, řekněte mi nějaké lesní zvíře, pak přidejte jedno písmenko a udělejte z něj část lidského těla.”
Přihlásí se Mařenka a říká: „Tak třeba: laň - dlaň.”
„Výborně,” chválí ji paní učitelka.
Pepíček to polohlasem komentuje: „Já si hned myslel, že to nebude kuna...”