Ptá se ve škole učitelka, kdo unese kolik melounů. Hlásí se pár dětí, mezi nimi i Pepíček, ale toho učitelka nevyvolá, protože to je známý sprosťák.
„Tak třeba ty, Mařenko.”
„Já unesu jeden.”
„A jak to uděláš?”
„Dám si ho pod rameno.”
„Unese někdo víc než jeden meloun?”
Pořád se hlásí Pepíček a pár dalších.
„Tak třeba ty, Kačenko.”
„Já unesu dva. Jeden si dám pod levé a jeden pod pravé rameno.”
„Unese někdo víc než dva melouny?”
Už se hlásí jen Franta a Pepíček, a tak učitelka vyvolá Frantu.
„Tak co, Franto, kolik uneseš melounů?”
„Tři.”
„A jak?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé a třetí si napíchnu na ptáka...”
Učitelka se rozčiluje, že je i Franta tak sprostý a ptá se, jestli někdo unese víc než tři melouny. Už se hlásí jenom Pepíček, a tak ho učitelka vyvolá.
„Tak kolik jich, Pepíčku, pobereš?”
„Pět.”
„Marjá panno, jak to uděláš?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé rameno a na ptáka si napíchnu Frantu, kterej pobere tři...”
„Ptáci se dělí na praptáky a pravé ptáky,” souhlasí s žákem bioložka, „ale to nemá nic společného s tím, co máš v kalhotech!”
-
+


25. 12. 2011
„Spadnout nemusí být vždycky na začátku es,” prohodil o hodině češtiny Lukáš.
„A kdy tam teda podle tebe může být zet?” táže se ho zamračená učitelka.
„No, když to nebude shora dolů,” říká chytrák. „Třeba když budu padat nahoru!”
-
+


25. 12. 2011
Stěžuje si paní učitelka otci jednoho žáka: „Váš syn se mě před celou třídou nahlas zeptal, jestli bych se s vámi nevyspala!”
„Já vím,” odvětí pán. „Protože ale nepřinesl žádnou odpověď, tak se jdu zeptat sám.”
-
+


25. 12. 2011