Ptá se ve škole učitelka, kdo unese kolik melounů. Hlásí se pár dětí, mezi nimi i Pepíček, ale toho učitelka nevyvolá, protože to je známý sprosťák.
„Tak třeba ty, Mařenko.”
„Já unesu jeden.”
„A jak to uděláš?”
„Dám si ho pod rameno.”
„Unese někdo víc než jeden meloun?”
Pořád se hlásí Pepíček a pár dalších.
„Tak třeba ty, Kačenko.”
„Já unesu dva. Jeden si dám pod levé a jeden pod pravé rameno.”
„Unese někdo víc než dva melouny?”
Už se hlásí jen Franta a Pepíček, a tak učitelka vyvolá Frantu.
„Tak co, Franto, kolik uneseš melounů?”
„Tři.”
„A jak?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé a třetí si napíchnu na ptáka...”
Učitelka se rozčiluje, že je i Franta tak sprostý a ptá se, jestli někdo unese víc než tři melouny. Už se hlásí jenom Pepíček, a tak ho učitelka vyvolá.
„Tak kolik jich, Pepíčku, pobereš?”
„Pět.”
„Marjá panno, jak to uděláš?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé rameno a na ptáka si napíchnu Frantu, kterej pobere tři...”
Další vtipy z kategorie
„Jaký náboženský spor je nejvážnější?”
„Spor mezi dvěma papeži.”
-
+


15. 12. 2011
Slepice je manželka slepce.
-
+


15. 12. 2011
Hlásí se kluk: „Já chci něco říct!”
„Tak povídej,” vyzve ho učitelka.
„No, vždyť už jsem to řekl.”
-
+


15. 12. 2011
„Ale vždyť jsem vám jasně říkal, že si máte poznámky do sešitu psát vlastními slovy, Karlíčku. Tak proč si tam píšete něco, čemu ani za mák nerozumíte?” diví se třídní profesor.
„Pane profesore, já jsem si to chtěl napsat vlastními slovy,” povídá Karlíček, „avšak, prosím za prominutí, dosud jsem žádné své slovo nevymyslel.”
-
+


15. 12. 2011
304 vpadli do Číny Hunové, Čína se rozdrobila až do 589 (kousků).
-
+


15. 12. 2011
Rozbil okno a vymlouval se, že nemůže dýchat.
-
+


15. 12. 2011
Zmodernizovaný slabikář: „Táta má mámu. Máma má Danu. Ó, táta se má!”
-
+


15. 12. 2011
Napovídá nepovoleným způsobem.
-
+


15. 12. 2011
Jako důvod pozdního příchodu uvedl, že prý cestou do školy pomáhal bezradnému autobusu.
-
+


15. 12. 2011
Paní učitelka napsala Pepíčkovi do žákovské něco pro jeho otce: „Vážený pane Balabán, Váš syn se za poslední tři měsíce výrazně zhoršil a hrozí mu, že propadne. Nevím, co se s ním stalo, ale takhle to dál nejde. Prosím, abyste mu domluvil. Havelková.”
Příští den stála v žákovské knížce tato odpověď: „Vážená paní učitelko, děkuji za upozornění. Se synem jsme si to všechno vyříkali a už jsem zjistil, co může za jeho zhoršený prospěch. Stěžuje si, že se při hodině - písemkách a zkoušení - nemůže soustředit, když na něj v každé třídě se stěny shlíží pan Klaus!”
-
+


15. 12. 2011