Ptá se ve škole učitelka, kdo unese kolik melounů. Hlásí se pár dětí, mezi nimi i Pepíček, ale toho učitelka nevyvolá, protože to je známý sprosťák.
„Tak třeba ty, Mařenko.”
„Já unesu jeden.”
„A jak to uděláš?”
„Dám si ho pod rameno.”
„Unese někdo víc než jeden meloun?”
Pořád se hlásí Pepíček a pár dalších.
„Tak třeba ty, Kačenko.”
„Já unesu dva. Jeden si dám pod levé a jeden pod pravé rameno.”
„Unese někdo víc než dva melouny?”
Už se hlásí jen Franta a Pepíček, a tak učitelka vyvolá Frantu.
„Tak co, Franto, kolik uneseš melounů?”
„Tři.”
„A jak?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé a třetí si napíchnu na ptáka...”
Učitelka se rozčiluje, že je i Franta tak sprostý a ptá se, jestli někdo unese víc než tři melouny. Už se hlásí jenom Pepíček, a tak ho učitelka vyvolá.
„Tak kolik jich, Pepíčku, pobereš?”
„Pět.”
„Marjá panno, jak to uděláš?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé rameno a na ptáka si napíchnu Frantu, kterej pobere tři...”
Děti na školním výletě spí ve společné místnosti. Učitelka udělá středem čáru.
„Nalevo spí holky, napravo kluci. A kdo překročí tuto čáru, zaplatí 10 Kč.”
Pepíček se hlásí: „A na kolik by přišla permanentka, paní učitelko?”
-
+


25. 12. 2011
„Co jsem udělal výšku, pořád se potýkám se zraněními,” vypráví na třídním srazu pan Borovička.
„To jseš na ně tak náchylný?” litují ho staří kamarádi ze základní školy.
„Ale ne, já jsem doktor.”
-
+


25. 12. 2011