Pepíček v hodině náboženství

„Pepíčku,” osloví žáka učitelka, „znáš nějakého plaza?”
„Ano, prosím,” odpoví hoch. „Had.”
„Správně,” chválí ho učitelka. „A ještě nějakého bys věděl?”
„Samozřejmě,” povídá Pepíček. „Druhý had!”

Profesor k manželce: „Neviděla jsi moji tužku?”
„Máš ji za uchem.”
„A za kterým - levým nebo pravým?”

Kyberneťan je kybernet, který se jmenuje Ťan.

Učitelka češtiny trpělivě vysvětluje: „To 317 až 320 za Fráňou Šrámkem je stránka, kde tohoto spisovatele najdete v učebnici, ne jeho životní data!”

Apoštolové byli televizní hlasatelé.

Gobsecka napsal Flubber.

Chlapec ve třetí třídě dostal za úkol napsat krátké pojednání o rození dětí. Zeptal se doma, jak se narodil, a rodiče mu řekli, že ho přinesl čáp. Ptal se tedy, jak se narodili oni, a oni zase, že je přinesl čáp. Stejnou odpověď dostal i o narození dědečka a babičky.
O pár dní později předal chlapec učiteli pár stránek papíru. Učitel se zmateně zarazil, když přečetl úvodní větu: „Napsat toto pojednání bylo velice obtížné, neboť v naší rodině nedošlo k normálnímu narození dítěte za poslední tři generace.”

Učitelka se ohradí na Jeníka: „Co blbneš s tím kapesníkem?”
„Říkala jste, že si mám utřít nos,” povídá hoch, „tak si ho třu... a třu... a třu...”

Při hodině zeměpisu vznikla nová země: „Čečenskoslovensko.”

Učitel: „Pověz nám, Pokorný, jak dlouho byli Adam a Eva v ráji?”
„Až do podzimu.”
„Proč, až do podzimu?”
„Protože dřív nebyla jablka zralá.”