Chlap předvádí přátelům své...

Je velmi zajímavé, že prezident je střežen daleko lépe než ti nejnebezpečnější vězni.

Děda vyběhne z chalupy a soused na něj volá: „Tak co, Josef, jakou stranu letos budeš volit?”
„Jediná strana, která mě teď zajímá, je ta, co mě tlačí v kalhotech!” křičí v odpověď stařík a mizí za dřevěnými dveřmi kadibudky.

Vzkaz do parlamentu: „No tak, páni poslanci, přestaňte si hrabat na vlastním písečku - už nejste malé děti!”

Na krabičkách cigaret bude nápis „Ministr zdravotnictví varuje” doplněn dalším nápisem „Ministr financí děkuje”. Kolega Štěpánek doplnil třetí větu: „Vláda se raduje!”

Topolánek ve sněmovně říká: „Dodržuji heslo: Pravda vítězí. A Lež má krátké nohy!”
Paroubek na to: „Kdyby byla pravda všechno, co jste řekl za 100 dní své vlády, tak už byste chodil po prdeli!”

Vysoký český politik dohlíží na rozdávání klobouků a kravat českým zemědělcům a při tom pyšně oznamuje do mikrofonu: „Jak vidíte, tak to jsou jen fámy, že se naše vláda nestará o přípravu našich zemědělců na vstup do Evropské Unie!”

Dilema politika: „Vy mi nevěříte!”

Papež uznal Čechy za nejzbožnější národ. Když viděl naše hospodářství, říkal jen: „Ježíši Kriste, Pane Bože...”

Přijde pán do restaurace a objedná si želví polévku. Číšník přikývne, ale za chvíli se vrací: „Promiňte pane, ale máme takový delikátní problém... Náš kuchař totiž nemůže tu želvu zabít, ona vždycky vystrčí hlavu a než ji kuchař stačí klepnout, ona ji zase zasune dovnitř!”
Host se zamyslí a povídá: „Na to já mám takovej fígl! Hezky ji chytněte, vražte jí vší silou prst do prdele, ona se lekne, vystrčí hlavu... a je to!”
Číšník pokývá hlavou, odejde a opravdu - za chvíli se vrací s talířem kouřící polévky. Pán si pochutná, zaplatí, poděkuje a odchází. Číšník se za ním vrhne a ptá se: „Poslyšte, ten fígl s tím prstem vraženým do prdele... jak jste na to přišel? Vy jste chovatel želv?”
Host se jen usměje a povídá: „Ne, pane! Já jsem osobní asistent poslance Ratha a tohle dělám vždycky, když mu potřebuju navlíknout kravatu.”

Slovník cizích slov říká, že veto je: „Právo každého člena polského šlechtického sněmu zmařit přijetí jakéhokoli návrhu.”