Loupak.cz - Vtipy

„Můj manžel má velmi sedavé zaměstnání. Před nedávnem ho pustili, ale jde sedět zase.”

„Miluješ mne?”
„Ano, miláčku!”
„A vezmeš si mne?”
„No zbláznila ses?”
„Tak ze mne, pane, okamžitě slezte!”

Pepíček, kterému máma zakázala se koupat v přilehlém rybníce, přijde domů s mokrými vlasy a povídá, že spadnul do vody.
„Tak jak to, že nemáš mokré i oblečení?”
„No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout, a tak jsem si ho radši sundal.”

„Pořádně si nacvič tu etudu na ten koncert,” připomíná mladé klavíristce matka. „Víš, co ti pan profesor kladl na srdce...”
„No jo,” odpoví dcera zamračeně, „ale on mi spíš šahal na prsa!”

Sedí dva výři na větvi a jeden se ptá druhého: „Hoax?”
„Nee, já jsem ani nepíp.”

Průvodce ukazuje rozvaliny: „Tyto stavby byly postaveny před více než třemi tisíci lety.”
„Kecáš,” ozve se jeden turista, „vždyť se píše jen rok 2010!”

Jde trampík po ulici, zastaví se u jednoho domu a se zájmem čte zaprášenou ceduli vedle vstupních dveří: Smluvní opravna pojišťoven. Zamyslí se: „To znamená, že tady jako opravujou pojišťovny?”

Kdysi se firma IBM rozhodla nechat na zkoušku vyrábět některé díly v Japonsku. V zadání byla mj. klauzule, že se tolerují tři chybné součástky z deseti tisíc.
S první dodávkou přišel průvodní dopis: „My Japonci těžko chápeme vaše americké obchodní praktiky. Přesto jsme podle smlouvy zvlášť vyrobili ke každým deseti tisícům součástek tři vadné a přidali jsme je do dodávky. Doufám, že s nimi budete spokojeni.”

Přítel se ptá přítele: „Kam letos pojedeš na dovolenou?”
„Do Afriky, lovit lvy.”
„Nejezdi tam, je to nebezpečný. Stačí chvilka nepozornosti a přijdeš o ruku.”
„Žádný strach. Dám si pozor.”
Po roce se opět potkají a ten cestovatel má místo ruky hák. Kamarád se ptá: „Lev, že?”
„Jo, lev.”
„A co budeš dělat letos?”
„Pojedu do Ameriky lovit krokodýly.”
„Nejezdi, je to nebezpečný. Stačí chvilka nepozornosti a jseš i bez nohy.”
„Neboj, dám si větší pozor.”
Další rok na to: „Kde máš nohu?”
„Krokodýl.”
„Letos, doufám, už nikam nepojedeš.”
„Pojedu do Himalájí lovit orly.”
„Prosím tě, nejezdi tam. Už nemáš ruku ani nohu, chceš přijít i o oko?”
„Dám si pozor.”
Po návratu: „Cos dělal, kde máš oko? Orel, co?”
„Ale ne, spadnul mi do oka kamínek a já v tom háku nemám ten správný cit.”

„Stálý plat, padesát tisíc měsíčně, firemní vůz, mobil, stravovací lístky... Určitě vás přijmeme, už můžete rozvázat svůj současný pracovní poměr, ujišťoval mne personální vedoucí,” vypráví spolunocležníkům v lepenkových krabicích čerstvý bezdomovec.