Loupak.cz - Vtipy

Pacientka v ústavu pro duševně choré jedince si přijde stěžovat panu doktorovi: „Pane doktore, snažně vás prosím, dejte mě na jiný pokoj.”
„A proč?” diví se psychiatr.
„Moje sousedka každou noc strká prsty do elektrické zásuvky a při tom křičí: Jsem lampa! Jsem lampa... A vždyť vy moc dobře víte, že já, když svítí lampa, nemůžu spát!”

Když ucítíte plyn bez chuti a bez zápachu, je to pravděpodobně oxid uhelnatý.

V přístavní krčmě se baví děvčata s námořníkem: „Slyšely jsme, že máte na prsou vytetovaného papouška. Ukažte nám ho!”
Námořník si svlékne košili a dívky namítnou: „Jéje, vždyť tam žádného papouška nemáte!”
„Víte, on zrovna sedí na bidýlku. Mám vám ho ukázat?”

Pepíček si hraje ve školce s elektrickým vláčkem. Když vláček zastaví, Pepíček řekne: „Kokoti, vystupovat.” Za chvíli řekne: „Kokoti, nastupovat!” Vláček se rozjede.
Slyší to paní učitelka a velice se rozzlobí, vláček vypne a Pepíčka postaví do kouta klečet. Asi po hodině chce vyzkoušet své výchovné metody a proto dovolí Pepíčkovi zase si hrát s vláčkem.
Pepíček přijde a říká: „Kokoti, nastupovat, kvůli tý píče máme hodinu zpoždění.”

„Co byste poradil našim politikům?”
„No, některým, aby odešli, a těm ostatním, aby odešli a už se nevraceli!”

Co udělá blonďatá řidička, když se na ni někdo přilepí?
Zastaví a slušně se zeptá, co použil za lepidlo.

„Představ si, včera jsem asi potkal zombie!” vypráví svému spolužákovi Jarda. „Potkal jsem totiž herce, a pan učitel říkal, že Hertz už je několik desítek let mrtvý!”

„Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce, co i oni mi přejou...”
„No prosím, Kohn, už zase začínaj...”

„Proti tomuto výsledku s největší pravděpodobností podáme odvolání,” nechal se slyšet po zápase šéf fotbalového klubu.

Prodejce volá naslepo potenciálnímu zákazníkovi. Na druhém konci se ozve velmi tichý hlas, který zjevně patří nějakému děcku.
Prodejce: „Dobrý den, mohl bych, prosím, mluvit s pánem domu?”
Děcko šeptá: „Nemohl, tatínek má práci.”
„Mohl bych tedy mluvit s tvojí mámou?”
„Nemohl, má práci.”
„A co nějaký tvůj starší brácha nebo sestra?”
„Taky mají práci.”
Prodejce je už šeptajícím děckem docela vytočený: „Je tam ještě někdo, s kým bych mohl mluvit?”
„Jo, jsou tady policajti, ale taky mají práci.”
„Sakra, co tam všichni dělají?”
„Hledají mě.”