Loupak.cz - Vtipy

Lidovec je socialista chodící do kostela.

Důvtip je zkráceně důlní vtip.

Pan Oulehla čeká na instalatéra už třetí den a když u nich zazvoní chlap s kabelou, vtáhnou ho dovnitř, kafíčko, štamprdlátko, husička... Když dojí, pochválí jídlo a pak: „To jste hodní, takhle pohostit, ale já se chtěl jen zeptat, kde bydlí Novákovi, já jim jdu opravit televizi...”

„Paní učitelko, prosím vás, nekřičte tolik,” laskavě žádá kantorku Anička, „tady se spí!”

„Heč, už mi narostl první zub!” chlubí se děvčatům Anička. „Teď už můžu tátovi otevírat pivo.”

Blondýnka si udiveně prohlíží tlačítko ve výtahu: „Východ... Ale ten otvor je nějak malý, tam se přece nevejdu!”

Blondýnka, černovláska a zrzka chtějí získat místo natěračky silničních pruhů. Šéf rozhodne, že práci získá ta, která za tři dny natře nejdelší úsek.
Po prvním dni: Černovláska natřela 3 km, zrzka 4 km a blondýnka 10 km. Šéf jí gratuluje: „Jen tak dál, a práce je vaše!”
Druhý den ženy pokračují v práci od místa, kde včera skončily. Na konci dne: Černovláska natřela dalších 5 km (celkem 8), zrzka 6 km (10) a blondýna 4 km (14). Šéf ji utěšuje: „No, to nevadí, ještě pořád máš náskok.”
Třetího dne pokračují, a na konci to dopadne takto: Černovláska 6 km (dohromady 14), zrzka 7 km (17) a blondýna jenom 1 km (15). Šéf to nechápe a ptá se jí: „Jak to, že první den deset a dnes jenom jeden?”
A ona na to: „No, když ta plechovka s barvou je každým dnem dál a dál!”

Kytovci mají šťavnaté kýty.

„Včera večer jsem byla tak nadržená...” vzdychá ráno ženuška, „a tys přišel až někdy k ránu!”
„Promiň,” omlouvá se muž, „vždyť víš, jaký mám tenhle týden v práci zápřah... A co jsi dělala?”
„Dala jsem si kafe...”
Manžel se rozčarovaně plácne do čela: „Tak proto jsi byla pod košilkou tak hnědá!”

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”