Loupak.cz - Vtipy

Stojí blondýnka před zrcadlem a ptá se: „Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je na světě nejkrásnější?”
Zrcadlo zařve: „Uhni, nevidím!”

Po perfektním výkonu říká učitelka klukovi u tabule: „Musím tě dnes pochválit, Havlíčku - chvalitebně.”

Baví se dva nájemní vrazi: „Co myslíš, Michaile, byl bys schopen zabít mě za peníze?”
„Co si o mně myslíš, Ivane, vždyť jsme kamarádi... Tobě bych to udělal rád zadarmo!”

Podle nové vyhlášky je přísně zakázáno číst slovo HUMOR opačně, Rómové to totiž nesou velmi nelibě.

„No vidíš, Honzíku, jaký velký hrad jsi postavil na pískovišti! Z tebe bude asi architekt, viď?”
„Kdeže architekt, hrobař! A neptejte se, co je v tom hradě!”

„Tati, proč ti lidé tak utíkají?”
„Nekecej a podej mi další zásobník.”

„Víte přesně, jak dlouho jste neobdržel branku?” zkoušejí čerstvého rekordmana mezi tyčemi novináři.
„Ne,” přiznává Pan gólman, „poštu už jsem neměl tak dlouho, že to ani nepočítám.”

Z operačního sálu vyjde unavený doktor, na lavičce ho čeká zkroušený mladý muž.
„Pane, vaši ženu se nám podařilo stabilizovat. Bohužel, upadla do kómatu a v takových případech je prognóza i na několik desítek roků. Manželce budete muset třikrát denně podávat umělou výživu hadičkou, vždy po pár hodinách ji musíte otočit, aby nedocházelo k proleženinám, měnit jí savé vložky na malou potřebu, umývat ji po velké a při tom k ní něžně a laskavě mluvit, protože je celkem možné, že bude všechno vnímat a slyšet. Po dvaceti letech se může stát, že se na chvilku probere, otevře oči, pozná vás, usměje se a znovu upadne do kómatu na dalších dvacet let.”
Doktor chvíli pozoruje mladého muže, jak postupně bledne, zelená a jinak mění barvy. Potom ho kamarádsky poplácá po zádech a říká: „Nebojte se! To byl jen žert. Nepřežila to...”

Kdo napsal Hrabalovy Postřížiny, to opravdu netuším.

„Jó Mor, to musel být boxer,” obdivně si hvízdl Pepíček nad učebnicí dějepisu. „Když spočítám, kolik lidí morová rána skosila...”