Loupak.cz - Vtipy

Potkají se dva kostlivci: „Tak co, kolego? Jak žijete?”

Kolik promovaných vysokoškoláků je potřeba k vyměnění žárovky?
Jen jeden, ale může mu to trvat až pět let.

Pepíček přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Maminka mu však říká, že nemá peníze, že mu splní každé přání, ale že kolo ne. Pepíček se toho chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Mamince nezbývá než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout do ložnice v noční košilce.
Maminka v ložnici s úzkostí čeká, co se bude dít. Najednou se ve dveřích objeví Pepíček v tatínkově kvádru a říká: „Vstávej, stará, jdeme klukovi koupit kolo.”

Pepa s Frantou se zdrží v hospodě trochu déle, a tak Pepa přespí u Franty. Ten se ho ptá: „Chceš spát s Fifinkou nebo ve vaně?”
„Ve vaně!”
Ráno se Pepa v koupelně vzbudí, krásná dívka připravuje snídani a představuje se Pepovi: „Já jsem Fifinka!”
Pepa odpoví: „A já strašný vůl!”

Na nebeskou bránu někdo bouchá, svatý Petr se ptá: „No, co je?”
„Žádný co je, ale kdo je!”
„Proboha, zase učitelka!”

Je půlnoc. Na ulici ani živáčka. Ale přece! Kohn a Löwy vrávorají domů. A aby na tom nebylo dost, na druhém konci ulice se vynoří další dvě postavy. A rovnou k nim, zdá se.
„Löwy, jdou se mnou na druhej chodník,” povídá Kohn.
„A to jako proč?” stará se Löwy.
„No tamti dva. Opatrnosti není nazbyt. A ještě ke všemu - oni jsou dva, a my jsme sami!”

Do nádražního bufetu zavítá návštěvník z vesmíru. Objedná si guláš a upozorňuje číšníka: „A dejte mi hodně lásky.”
Ten se na něj nechápavě podívá: „Lásky?”
„No, lásky,” nenechá se znejistět tvor z vesmíru. „Slyšel jsem, že je to koření života!”

Sejdou se v Indii tři Angličané a začnou se vzájemně představovat.
První říká: „I am George Shelley and I come from Oxford.”
(„Jmenuji se George Shelley a jsem z Oxfordu.”)
Druhý povídá: „I am very pleased to meet you. My name is John Tanner and I come from London.”
(„Velmi mě těší, že vás poznávám. Já jsem John Tanner, z Londýna.”)
Nakonec se představuje třetí Angličan: „I am Randy McKay and I come from my room.”
„Majrum?” podiví se krajané. „Where is it?”
(„Kde to je?”)
„In my room,” odvětí poslední Anglán. „In room where I sleep.”
(„No přece v mém pokoji, tam, kde spím!”)

„Pane vrchní,” volá host. „Já bych prosil husu.”
„Nadívanou?”
„Ne,” vrtí chlápek hlavou. „K jídlu!”

Po těžké operaci se ptají pacientovi příbuzní chirurga: „Tak co, pane doktore? Už procitnul?”
Lékař nemá to srdce, aby jim řekl pravdu, a tak jen lehce kývne.
„A kdo ho ošetřuje?”
„Svatý Petr.”