Jdou se čtyři Židi ve Španělsku podívat na býčí zápasy, ale mají jen tři vstupenky. Čtvrtý se tam nedostane, tak obchází arénu a po nějaké době se objeví u zbývajících tří uvnitř.
„Jak ses sem dostal?”
„Obešel jsem to kolem a vzadu je taková branka, koukám, jeden řekl toreador, a pustili ho dovnitř. Druhý řekl pikador, taky ho pustili. Tak jsem řekl Izidor, a jsem tady.”

Ptá se učitelka Pepíčka: „Jaký jediný savec nemá zuby?”
A Pepíček odpoví: „Můj děda.”

Anketní otázka v ruských novinách: „Jaká je vaše nejoblíbenější historická postava a proč právě Lenin?”

Kdo září v ruské lize?
Hráči z Černobylu.

Policajt ukazuje kolegovi prstem do dálky: „Podívej na támhle toho chlapa, jak rychle běží!”
Parťák jukne tím směrem a pak s podivem vysloví: „Ty myslíš toho cyklistu?”

Jaký je rozdíl mezi manželkou a dirigentem?
Dirigent požaduje repete, když to jde špatně. Manželka naopak, když to jde dobře.

Který čtyřnohý přítel je člověku nejmilejší?
Postel.

Umělec je člověk z umělé hmoty.

Přijde kovboj do saloonu a poručí si: „Nějakej silnej chlast!”
Hospodský mu nalije.
„To je silnej chlast? Vždyť je to samá voda,” řekne kovboj a pití chrstne na zem.
Hospodský vezme 100% špiritus a nalije kovbojovi. Tomu se to zase nezdá dost silné a vyleje obsah na zem.
Hospodského to naštve a kovbojovi nalije kyselinu sírovou.
„No vidíte, to je konečně pití,” pochválí ho kovboj a odejde.
Za okamžik vběhne zpátky a zařve: „Co to bylo za chlast? Vyjdu ven, plivnu na koně a zbyly z něho jen podkovy!

To takhle stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť a k tomu půlnoc, takže se auta nějak moc nehrnou. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se pomaloučku strašidelně blíží k němu. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, že jo, takže když u něj zastaví, tak si naskočí. Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se lekne a než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku strašidelně do pohybu.
Chlápek je už hysterickej, takže otevře dveře a za jízdy vyskočí a peláší jak Horymír k Neumětelům. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho nebo něco podobnýho, tudíž se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, kupodivu ještě otevřenou, zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku ještě v šoku vypráví. Všichni jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou.
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlápkové, poručej si grog a rozhlídnou se kolem. Když uviděj našeho maníka, podívaj se na sebe a jeden povídá druhýmu: „Hele vole, to je ten debil, co naskočil do našeho fára, když jsme ho v dešti tlačili!”