Mladík mírně pod parou zasedne do zpovědnice a nehnutě civí do tmy.
„Co tě trápí, synu?” osloví ho po chvíli kněz.
„Cože?” nevěřícně odvětí nachmelenec. „To jseš ty, tati?”

Topolánek navštíví Anglii a je přijat královnou Alžbětou. Protože závidí Angličanům, jak jim státní správa pod královským vedením pěkně a efektivně funguje, ptá se královny, jaký na to má recept. Královna odpoví: „Já se vždy snažím obklopit moudrými a inteligentními lidmi - sama nemůžu všemu rozumět.”
„Vaše Veličenstvo, ale jak zjistit, kdo je inteligentní?”
Královna se usměje: „Uděláme si malý test.” Nechá si vytočit číslo premiéra Gordona Browna a říká mu: „Gordone, odpovězte rychle na otázku - je to syn vašeho otce a není to váš bratr, kdo je to?”
Brown pohotově odpoví: „No přece já!”
Topolánkovi se to moc líbí a hned po návratu se rozhodne přezkoušet své lidi. Jako první mu padne do ruky Langer: „Íčko, odpověz rychle na otázku - je to syn tvého otce a není to tvůj bratr, kdo je to?”
Langer si nechá otázku zopakovat, pak se vymlouvá, že se nejprve musí zeptat ženy a svého asistenta, ale že na ně vyvine tlak a do 24 hodin bude znát odpověď. Celou noc pak nespí, převaluje se v posteli, a pořád nic.
Ráno potká v parlamentu na chodbě Kalouska - sice ho nemá rád, ale účel světí prostředky, a tak se ho rozhodne využít: „Mirku, odpověz rychle na otázku - je to syn tvého otce a není to tvůj bratr, kdo je to?”
„No přece já!” odpoví překvapený Kalousek.
Langer přiběhne celý rozradostněný za Topolánkem a hlasitě volá: „Už vím, je to Kalousek!”
Topolánek ho popadne pod krkem a řve ještě hlasitěji: „Ty jsi ale debil - je to Gordon Brown!”

Jak míchá kuchař beton?
Naběračkou.

„To je paradox, to je paradox!” vykřikne na ulici děda a chytá se za hlavu.
„Co je paradox?” zeptá se po chvíli jeden kolemjdoucí.
Starý pán říká: „Bydlím na Klíčově a nemůžu najít klíče!”

Přijde blondýnka do zahradnictví a říká prodavači: „Máte sperma?”
„Co, prosím?” nevěří muž vlastním uším.
„Jestli máte semena, vy nevzdělanče!”

Co je to krmelec?
Bufet pro paroháče.

Podle světových stran se lidé dělí na ty z východu a na ty ze záchodu.

„Napařili mi deset hodin veřejně prospěšných prací za urážku policisty,” stěžuje si motorkář.
„A co tak strašného jsi mu řekl?”
„Poznamenal jsem před ním, že má IQ nula a u soudu mu naměřili jeden a půl!”

Jednoho dne vejde doktor Watson do kanceláře Sherlocka Holmese na Baker Street.
„Dobré jitro, milý Watsone,” praví velký detektiv. „Dnes jste si vzal vlněné spodky s česanou přízí, není-liž pravda?”
„Ano!” zvolal Watson, celý udivený. „Ale řekněte mi, příteli, jak jste dospěl k této geniální dedukci?”
„Žádná dedukce, Watsone,” opravil ho Sherlock Holmes. „Prostě pozorování. Zapomněl jste si obléci kalhoty!”

Táta konejší stříbrného běžce: „To je osud.”
„O jakej sud? O pár centimetrů!”