Do pobočky Všeobecné stavební spořitelny přijde policista a prosí přítomnou obchodní zástupkyni: „Mohla byste mi zavolat Spoření s Modrou pyramidou?”
„Koho, prosím?” nevěří vlastním uším pracovnice spořitelny.
Policista si narovná čepici, založí ruce do kapes a opakuje: „Chci zavolat spoření s Modrou pyramidou. V letáku se píše, že je moudré, tak bych se ho potřeboval na něco zeptat!”

Jeden teplouš sedí ve vaně a vtom slyší zaťukání na dveře a hlas svého spolubydlícího: „Karle, můžuu?”
„Jasně, prosím těee!”
Pak vstoupí druhý teplouš, nabere vodu z vany na lžičku a odejde.
Za chvíli zase: „Karle, můžuuu?”
„No jasně, pojď seeem!”
Tak se to opakuje aspoň pětkrát, až to ten ve vaně nevydrží a zeptá se: „Hele Vašíku, tak tu rovnou zůstaň se mnou, jestli se chceš koupat, ne?”
„Ale to ne, ona totiž hoří kuchyň, ale já jsem tě nechtěl rušit.”

Sněžná liška je liška, ze které sněží.

„Jen klid, tuhle operaci už jsme dělali stokrát,” uklidňuje vystrašeného pacienta sestra.
„No samozřejmě,” přitaká kolegyně. „Jednou se nám přece podařit musí!”

Znaky na brnění sloužily místo dresů.

Ředitel zoo se zlobí na opilého zaměstnance: „Jo, máte tady dělat zřízence, ale to ještě, člověče, neznamená, že se zřídíte jako zvíře!”

Po mostě jde bezruký a slepý. A bezruký povídá: „Uhni, nebo ti dám pěstí.”
Slepí na to: „Jo? To bych teda chtěl vidět.”

V krčmě: „Paninko, dejte mi toho největšího panáka, co tady máte!”
„To nepůjde, strejdo, kde bychom vzali nového hospodského!”

Letohrádek je malý létající hrad.

Jedna cikánka měla devět dětí a když se jí narodilo desáté, rozhodla se, že si ho už nenechá, protože by ho nemohla uživit, nedostala by na něj přídavky atd. Ale co s ním? Najednou si vzpoměla, že její sousedka nemůže mít děti, tak že jí ho dá. Přišla za sousedkou, paní Novákovou, a řekla jí: „Paní Nováková, vy jste taková milá paní, nechtěla byste moje děcko? Já jich mám už hodně, vy nemáte žádné a jistě by se u vás mělo dobře.”
Paní Nováková chvíli váhala, ale nakonec si dítě vzala. Bylo zrovna před Vánocemi, klid, pohoda. Uplynul rok a ve stejnou dobu, zase o Vánocích, přišla cikánka za paní Novákovou s dalším děckem a znovu říká, jak je ten její divoký a že se to zase stalo a ona, že si to děcko nemůže nechat.
Paní Nováková opět váhá, ale nakonec se rozhodne a dítě si vezme. Uplyne další rok, opět před Vánocemi, tatáž situace, další děcko. Cikánce už to je trapné jít za paní Novákovou, a tak pošle cikána, ať jí ho zkusí vnutit.
Cikán tedy zazvonil u Nováků s dítětem v náruči a začal starou písničku, jestli by... a když jsou ty Vánoce. Paní Nováková na chvíli odešla a pak odmítla: „Pane Baláž, děkujeme, ale my jsme se s manželem dohodli, že letos budeme mít kapra!”