Potkají se dva známí: „Ahoj, kde jsi byl?”
„By-by-by-byl jsem v ro-ro-ro-rozhlase.”
„A co jsi tam dělal?”
„Ko-ko-ko-ko-konkurs na hla-hlasatele.”
„A jak to dopadlo?”
„Bl-bl-blbě, to-to víš, ne-ne-nejsem ve straně!”

Týden v regionech - o tragické dovolené anglického šlechtice v ČR.

Jako Odysseus dobil Tróju, dobil jsem ji i já na vysvědčení z češtiny.

„Měla bych tu nové cédéčko od Kabátů nebo nedávné album Lunetic,” oznamuje zákaznici prodavačka v hudebninách.
„Tak to já si radši vezmu to nedávné album - mám totiž problémy s polykáním.”

O přírodopisu probírá paní učitelka s dětmi pohlavní orgány muže. Poté, co je seznámí se vším základním, se ptá, jak lze pánské přirození pojmenovat. Děti přes sebe volají: „Úd, penis, pyj...”
Náhle se do ticha ozve Pepíček: „Lemrouch!”
Učitelka se ho ptá, jak na to přišel. Pepíček povídá: „To jsem si nevymyslel, to jsem četl ve Starých pověstech českých!”
„A kde?” diví se učitelka.
„No, v pověsti o Oldřichovi a Boženě. Oldřich se vrací z projížďky, sesedne z koně, přijde k němu Božena a políbí mu lem roucha...”

Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: „Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurz pro psy, kde je učí mluvit!”
„Tož, nekecej!” podiví se otec. „A co to obnáší?”
„No, pošli Alíka a patnáct tisíc korun, a já ho nechám zapsat,” kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá než zase zavolat domů.
„Alík? Ten mele páté přes deváté, to se už nedá poslouchat,” vypráví zvědavému otci. „Ale představ si, tati, že u nás na fakultě otevírají kurz, kde učí psy číst!”
„Tož kurňa, když Alík mluví, ať umí i číst!” furiantsky na to otec.
„Výborně, tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím,” uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: „Tak kde máš Alíka?”
„Ale, představ si to, táto. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: Tak dneska jedem domů. On složí noviny a povídá: To jsem zvědavej, jestli mě zase táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou...”
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: „Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!”
„No jasně, tati.”

Ptá se policista chodce: „Proč tak řvete?”
„Přejelo mě kolo.”
„Vy toho naděláte, včera tu chlapa přejela tramvaj a ani necekl!”

Florencie je stanice italského metra.

Červený trpaslík - o Stydlovi.

Oznamuje Skot své ženě: „Koupil jsem ti něco na krk, má drahá!”
„Náhrdelník?”
„Ne.”
„Zlatý řetízek?”
„Ne.”
„A co to tedy je?”
„Mýdlo, miláčku!”