V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzní v čekárně. Konečně se objeví doktor, vypadá unaveně a zasmušile: „Obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Jediná naděje pro vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to experimentální, riskantní operace a mozek budete muset zaplatit.”
Všichni tiše sedí a vstřebávají tu zprávu. Po nějaké době se jeden zeptá: „No, a kolik takový mozek stojí?”
„Dvě stě tisíc mužský, sto ženský.”
Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují smích a snaží se vyhnout ženským pohledům, nesmát se je stojí velkou námahu. Jeden muž už nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se na otázku, na kterou by se rád zeptal každý z nich: „Proč stojí ten mužský tolikrát víc?”
Doktor se usměje té dětsky nevinné otázce a povídá: „To je běžná cenová politika. Musíme snížit cenu ženských mozků, protože byly narozdíl od mužských používány!”

Proč blondýnka přestala užívat antikoncepční pilulky?
Pořád jí vypadávaly.

Přijde chlapec do kuchyně a ptá se dědečka: „Dědečku, prosím tě, neviděl jsi takový modrý pilulky, jak na nich je napsáno LSD?”
„Ser na pilulky, ale vidíš toho draka na chodbě?!”

Chlubí se paní sousedce: „Dnešní den jsem začala velkoryse. Dala jsem jednomu vandrákovi stovku.”
„Stovku? To je dost. Co tomu řekl tvůj manžel?”
„Oh, ten to schválil. Řekl: Děkuji, miláčku!”

Stěžuje si milionář přátelům: „Tak se ze mě přes noc stal bezdomovec!”
„Proboha, snad jsi nezkrachoval?” zděsí se kamarádi.
„Kdepak zkrachoval, přátelé,” trpce se pousměje boháč, „přes noc nám shořel dům!”

Středověk, doba husitských povstání. Do jedné vesničky nedaleko Tábora přiběhne posel, zastaví si hned prvního kolemjdoucího a zahuláká: „Upálili Mistra Jana Husa!”
Kolemjdoucí, svalnatý chasník okolo dvou metrů, ne-li více, ho chytne pod krkem a oboří se na něj: „Že upálili Mistra Jana, to je strašné, ale kdo je u tebe husa?!”

Bigamista: „Den je krásný, den je krásný! Den je krásný! S tebou a tebou a tebou a tebou a tebou...”

Zmožení cestovatelé v americké stepi jsou sužováni už nějaký čas velkou žízní, když narazí na pramen krásné, křišťálové vody. Všichni se k ní hrnou, ale vedoucí skupiny je zarazí a zakáže jim vodu pít, protože se všude kolem povalují vysušené zdechliny. Ostatní jsou na něj strašně nazlobení, ale poslechnou ho, protože už jim několikrát zachránil život.
Tak jdou nějakou dobu dál a narazí na indiánskou vesnici. U pohostinných indiánů se do syta napijí a protože jsou všichni zvědaví, jak to s tím malebným pramenem na cestě vlastně bylo, jestli se mohli napít, nebo udělali dobře, že se nenapili, jejich vůdce se na to zeptá indiánského náčelníka.
Náčelník říká: „To jste udělali velkou chybu, že jste se té vody nenapili. Je to nejlepší voda široko daleko. Křišťálově čistá, hygienicky nezávadná, i v největších vedrech si udržuje svou nízkou teplotu.”
„Ale proč jsou pak všude kolem ty mršiny?” nechápe to běloch.
„Ty jsme tam nastrčili schválně my, indiáni,” směje se náčelník. „Když to uvidí nějaký greenhorn, zalekne se a nechá náš vzácný pramen napokoji!”

Mám horolezeckou rýmu - každou chvíli se spouští.

„Jean, je sýr křupavý?”
„Ne, pane.”
„Tak to v něm zřejmě byla nějaká myš.”