Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”
Přijde cikán do drogerie a povídá: „Tož, to já bych chtěl ten sprej, co je po mňa pojmenován.”
„A kdo jste?” zaraženě se táže prodavačka.
„Tož, přeci Dežo Dorant!”
-
+


25. 12. 2011
„Paní,” zeptá se kadeřnice cikánky, „máte ty děti všechny stejně ráda, když jich máte tolik?”
„Ne, děti nemám vůbec ráda. Jen tu přípravu.”
-
+


25. 12. 2011
Pan učitel v důchodu jde na procházku, najednou vedle něj zastaví velký Buick, vystoupí Icik v perziánovém kožichu, v puse obrovský doutník: „Dobrý den, pane učiteli!”
„To jseš ty, Icik? A co děláš v tom velkým autě?”
„To je moje. Já mám kšeft s autama.”
„Ty máš kšeft?” diví se pan učitel. „Zrovna ty, cos neuměl ani malou násobilku? Jak můžeš dělat kšeft s všema těmi procenty, s úroky, s daněmi?”
„A tak to já ne. Já na takovej velkej kšeft nejsem. Já jenom v malým. Za stovku koupím, za dvě stovky prodám. To jedno procento mě musí uživit!”
-
+


25. 12. 2011
Na nádraží potká Goldberg Ginsberga: „Kouknou, Ginsberg, často jich vídám v klubu a synagóze a oni se mě nikdy nezeptaj, jak mi jdou kšefty.”
Ginsberg chvilku přemítá a pak se zeptá: „No, Goldberg, a jak jim teda jdou kšefty?”
„Ani se neptaj,” odvětí Goldberg.
-
+


25. 12. 2011