-
Nejnovější
-
Národy a menšiny
-
Období
O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”
Další vtipy z kategorie
Amerika vyslala tři tajné superagenty na špionáž do tehdejšího SSSR. Měli být vyškoleni tak, že budou k nerozeznání od místního obyvatelstva. Po určité době, kdy měli mít své úkoly splněny, nastupují přímo před prezidenta USA: „Tak co, hoši, co jste zjistili?”
„Nic,” odpovídají špioni. „Nedokázali jsme se vetřít do jejich společnosti. A přitom říkali, že mluvíme jako oni, tancujeme kozáčka jako oni, pijeme vodku jako oni, ale něco se jim stále nezdálo.”
Prezident se zlobí: „Já nevím, hoši, že s váma černejma jsou furt nějaké problémy!”
-
+


25. 12. 2011
Teiteles přišel za rabínem, aby se vyznal ze svých hříchů, ale tolik se styděl, že na úvod rabínovi řekl: „Rebe, já tu nejsem za sebe, nýbrž - za svého přítele.”
„A jakých hříchů se tvůj přítel dopustil?”
„Často bral jméno boží nadarmo, choval nečisté myšlenky k ženě svého souseda...”
„Zadrž,” přerušil Teitelese rabín, „připadá mi, že tvůj přítel je pošetilý. Mohl přijít klidně sám, říct, že za přítele je tu on a ušetřit ti tvé rozpaky.”
-
+


25. 12. 2011
Co to znamená, když jedou dva cikáni novým autem?
Policie je odváží do vyšetřovací vazby.
-
+


25. 12. 2011
Indián vypráví synovi: „Když k nám přišli misionáři, měli Svatou knihu, a my naši zemi. Teď máme v rukách my Svatou knihu, a oni naši zemi.”
-
+


25. 12. 2011
Víš, jak vznikl tanec step?
To kdysi dávno v Africe v jedné černošské rodině bylo patnáct lidí a jen jeden záchod.
-
+


25. 12. 2011
Víte, že si cikáni stěžovali na Českou televizi, že jim dává málo prostoru a nevysílá pořady, které by seznamovali majoritní většinu s tím, jak cikáni žijí, s jejich kulturou a podobně? No a aby došlo k nápravě, tak ČT začne vysílat třikrát denně pořad „Policie pátrá, radí, informuje”.
-
+


25. 12. 2011
Přiběhne Kohn za Roubíčkem a volá už ve dveřích: „Kohne, tvoje čtrnáctiletá dcera v parku kojí!”
Na to Roubíček s bohorovným klidem odpoví: „A proč by nekojila, když má čas a mlíko?”
-
+


25. 12. 2011
Zápas v boxu, nejdřív se pere Američan s Japoncem. Po chvíli Američan leží na zemi a Japonec se jen culí: „To bylo od nás, judo!”
Potom se pere s Japoncem Rus. Po chvíli je na zemi a Japonec se zase culí: „To bylo taky od nás, karate!”
V posledním zápase se proti sobě postaví Japonec a Čech. Po chvíli leží na zemi Japonec a Čech se zašklebí: „To bylo taky od vás, hever z Mazdy!”
-
+


25. 12. 2011
Víte, proč nemá Ind nikdy hotovo?
Protože to nechává na indy.
-
+


25. 12. 2011
Svěřuje se jedna Skotka své přítelkyni: „Já jsem potřebovala nějak trknout toho mého šetřílka, aby mi konečně koupil horské kolo. Tak do něho půl roku hučím, jak je to zdravé, šlapat na čerstvém vzduchu.”
„A co on? Už se dovtípil?”
„Jo, včera.”
„A jaké kolo ti koupil?”
„Ale prosím tě, vynesl mi na balkon šicí stroj!”
-
+


25. 12. 2011