-
Nejnovější
-
Národy a menšiny
-
Období
O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”
Další vtipy z kategorie
Kolik je potřeba Angličanů na výměnu žárovky?
Tři. Jeden podává čaj před výměnou, druhý mění a třetí podává čaj po výměně.
-
+


25. 12. 2011
Malý cikán se ptá bílého spolužáka: „Že neuhádneš, co dostanu od táty pod stromeček?”
„To nevím.”
„Tvoje kolo!”
-
+


25. 12. 2011
Jak se jmenuje na Slovensku Limonádový Joe?
Malinový Dežo.
-
+


25. 12. 2011
Somálci běhají tak rychle, že je nikdo nevidí... Tak rychle?
-
+


25. 12. 2011
„Dneska mi málem přeběhla černá kočka přes cestu,” vypráví v saloonu kovboj Jim. „Naštěstí jsem ji zastřelil v půli cesty!”
-
+


25. 12. 2011
Přijde cikán k matrikářce: „Chci se nechat přejmenovat!”
„A jak se jmenujete?”
„Dežo Kokotár.”
„No, to se vám nedivím, že se chcete nechat přejmenovat. A jaké jméno byste chtěl?”
„Jožo Kokotár.”
-
+


25. 12. 2011
Přijel do Čech načerno Albánec a jediné, co uměl česky, bylo spojení: A ty? Na ulici se připletl do velké rvačky a jak už to bývá, ti největší grázlové už byli v době příjezdu policejní hlídky pryč a nic netušící Albánec byl hnedle podezřelým.
„Tak žádné zapírání,” vrhl se na něj policista, „přiznáváte, že jste vyprovokoval tu rvačku?”
Albánec se zamyslí a nakonec bezmocně rozhodí rukama: „A ty?”
-
+


25. 12. 2011
Jak se japonsky řekne „Ujel mi vlak”?
„Houkfouk.”
-
+


25. 12. 2011
Rus, Angličan a Francouz sedí a přou se, co je největší slast.
Angličan: „No, největší slast je, jen tak se posadit v klubu do koženého křesla, dát si trochu whisky se sodou a číst si nové Timesi.”
Francouz: „Kdepak, největší slast je mladá ohnivá milenka a staré víno.”
Rus: „Vy o tom nic nevíte. Pravá slast je, když večer koukám na televizi, někdo zazvoní, já jdu otevřít, tam stojí dva pánové v kloboukách a dlouhých kabátech a povídají: Voloďa Sergejevič? A já můžu říct: O patro vejš!”
-
+


25. 12. 2011
Čím se platí v Thajsku?
Penězi.
-
+


25. 12. 2011