-
Nejnovější
-
Národy a menšiny
-
Období
O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”
Další vtipy z kategorie
Angličan, Australan a Jihoafričan sedí v jednom londýnském baru a popíjejí pivo. Jihoafričan dopije, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne pistol, vystřelí, sklenice se rozsype na malé kousíčky a on říká: „My v jižní Africe máme tak levné sklenky, že nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Australan na něj chvíli zírá a pak udělá to samé a povídá: „My v Austrálii máme tolik písku na výrobu skleniček, že taky nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Angličan zůstane chladný. Vypije pivo, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne zbraň, zastřelí Jihoafričana a Australana a praví: „My v Anglii máme tolik Jihoafričanů a Australanů, že nepotřebujeme pít se stejnými dvakrát!”
-
+


25. 12. 2011
Proč nemají v Austrálii na kanálech mřížky?
Aby si o ně pštrosové nerozrazili hlavu.
-
+


25. 12. 2011
V letadle sedí Čech a Němec, náhle se musí oba katapultovat, ale je tam jen jeden padák. Chvíli se hádají a potom Čech vyskočí, Němec na něj skočí a Čech říká: „Pusť mě.”
Němec: „Nepustím.”
Čech chvíli přemýšlí a pak říká: „Life is live.”
A Němec začne tleskat: „Na, ná, ná, na, na...”
-
+


25. 12. 2011
Náčelník si nechá zavolat syna Víno2a a domlouvá mu: „Já vím, že jsi nejlepší střelec na Divokém Západě, ale ty Boeingy se opravdu nedají jíst!”
-
+


25. 12. 2011
Přijde Dežo s dítětem v náručí do spořitelny a zajímá se: „Na tu vkladní knížku můžu uložit, co chci?”
„Samozřejmě,” přitaká prodavačka.
„Tak tady máte našeho Pištíka. Ráno, až se vyspí, si pro něj přijdu.”
-
+


25. 12. 2011
Co to znamená, když Somálec dostane obálku a v ní jsou tři zrnka rýže?
Povolávací rozkaz a jídlo na tři dny.
-
+


25. 12. 2011
Cikán se dožaduje u soudu: „Můj domácí mi musí vrátit část činže, protože jsem po dvou letech bydlení zjistil, že nemám v bytě koupelnu!”
-
+


25. 12. 2011
Přijde cikáně za maminkou, drží v ruce lžičku a zajímá se: „Mami, co to je?”
„To nevím,” pokrčí matka rameny. „Jdi se zeptat babičky, ta to určitě bude vědět.”
Malinké jde za babičkou a ta si také neví rady: „Tak to tedy nevím, jdi se zeptat dědečka. Ten vystudoval vysokou.”
Cikáně tedy zajde za dědečkem. Ten na lžičku koukne a rychle ji zahodí: „Fuj, mládě od lopaty!”
-
+


25. 12. 2011
Česká hádanka: „Kolik chleba se vejde do jednoho člověka?”
Somálská: „Kolik lidí se vejde do jednoho chleba?”
-
+


25. 12. 2011
Na dveře jednolůžkového pokoje v luxusním hotelu zaklepá poslíček a otevírá mu krásná mladá dáma.
„Ten Skot z třiadvacítky vám posílá květiny,” oznamuje hotelový zaměstnanec a podává jí obrovský koš nejrozmanitějších kytek.
Kráska koš převezme se slovy: „Vyřiďte mu, že mu za ně moc děkuji.” A chystá se zavřít dveře.
Ale poslíček ji zarazí a říká: „Padesát liber, prosím.”
-
+


25. 12. 2011