„Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
„Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
„Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?”
„To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!”
Za multimilionářem přišel mladý Žid: „Mám pro vás návrh, jak bychom oba mohli vydělat tři miliony dolarů.”
„No, to nejsou malé peníze, co navrhujete?”
„Slyšel jsem, že jste svojí dceři slíbil věno šest milionů. No, a já jsem ochoten vzít si ji za tři miliony!”
-
+


25. 12. 2011
Ptá se dívka svého přítele, který je právě ve vězení: „Jak se za tebou můžu dostat?”
Muž řekne: „Jdi za policistou a oznam mu, že pašuješ drogy. Když to nepomůže, jdi na Staroměstské náměstí, vylez na koně ke svatému Václavovi a křič: Heil Hitler! A když ani to nepomůže, vylez na horu Říp a zařvi: Špidla s Klausem jsou teplí!”
Tak žena řekne policistovi: „Já pašuju drogy.”
Policista sykne: „Já taky, ale nikomu to neříkej!”
Potom jde na Staroměstské náměstí, vyleze na koně ke svatému Václavovi a křičí: „Heil Hitler!”
A lidé na náměstí volají: „Naši se vrací!”
Nakonec ženská vyleze na horu Říp a zařve: „Špidla s Klausem jsou teplí!”
Opodál v křoví to zašustí a nějaký hlas zašeptá: „Václave, odhalili nás!”
-
+


25. 12. 2011
„Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce, co i oni mi přejou...”
„No prosím, Kohn, už zase začínaj...”
-
+


25. 12. 2011