Katapult

Tchyně je: Moudrá, spravedlivá a uvážlivá žena, která dává svou vysoce inteligentní, sečtělou, pracovitou, skromnou, ctnostnou, poctivou a ambiciózní dceru úplně cizímu, nevzdělanému, negramotnému, línému a rozhazovačnému nemravovi, aby s ním mohla zplodit to nejdokonalejší dítě na světě.

Manžel: „Ty máš tak krásné nohy. Úplně jako srnka...”
Manželka: „Děkuju za lichotku.”
Manžel: „Ale já ti nelichotím, tak křivý a chlupatý!”

Ráno leží manželé v posteli a žena se ptá: „Prosím tě, Karle, co se ti to v noci zdálo? Vždyť jsi mě pořád fackoval a nadával mi do sviní!”
„Mně se nic nezdálo,” ujistí ji manžel, „já jsem vůbec nespal!”

„Teda to byl mejdan,” říká Petra kamarádce po návratu domů.
Přítelkyně poznamená: „No, já se ani pořádně nenapila.”
„Já taky ne,” odvětí Petra. „Ale zato jsem asi dvanáctkrát přišla do jiného stavu!”

Na co je dobré mít bezrukou manželku?
Nemůže vám nasadit parohy.

Povídají si tři muži a trumfují se, kdo je línější. První říká: „Mně se tuhle v noci chtělo na záchod, ale byl jsem líný vstát, tak jsem se počural v posteli a spal jsem v tom až do rána.”
Druhý na to: „To nic není. To já jsem tuhle vyhrál sto tisíc, ale byl jsem líný jít si tu výhru vyzvednout, tak jsem ji nechal propadnout.”
Třetí rozhodně namítne: „To vůbec nic není. Já jsem byl tuhle v kině na komedii a celý film jsem probrečel.”
„Co to má společného s leností?” nechápou první dva.
„Jak jsem si sklápěl sedadlo a sedal, tak jsem si tam skřípnul koule,” vysvětluje třetí. „A byl jsem celý film líný se zvednout!”

Přijde chlapík domů a co nevidí: v jeho posteli cizí chlap... a aby to neměl tak jednoduché, tak s jeho ženou. Neváhal, chytil chlapíka a hybaj s ním do kůlny. Tam milému chlapíkovi vytáhne tu jeho okrasu a chlapík ztuhne hrůzou, když mu ji začne zatahovat do svěráku. Prosí: „Člověče, nedělej to... už to víckrát neudělám.”
Manžel trochu dotáhl a říká: „Však se neboj, jen abys mi neutekl.”
Nato chlapík ztuhne podruhé. Manžel se blíží s pilou na železo. Tak znovu prosí: „Proboha, neřež mi ho... Já se tu víckrát neukážu.”
Manžel se zase jen pousměje a říká: „Vždyť jdu jen upilovat ručku na svěráku, aby ses nemohl odmontovat.”
Ale jako by toho nebylo dost, tak začne manžel brousit velikánský nůž. To už chlapík ztratí nervy a zoufale prosí: „Prosím Tě, neřež mi ho... já to už víckrát neudělám, nikdy víc mě neuvidíš, fakt...”
Manžel už též nevydrží a říká: „Co se tolik bojíš, vůbec Ti ho nechci uříznout, jen Ti brousím nůž... Ty si ho odřízneš sám, jen co zapálím tuhle kůlnu.”

Vodičkovi koukají na televizi a pan Vodička si prdne.
„Co je to tu za smrad?” zacpává si nos manželka.
„To jsem nebyl já,” brání se Vodička, „to ten chlap v televizi!”

„Kamaráde, i po dvaceti letech je pro mě moje žena stále dráždivá.”
„Čím, prosím tě?”
„Skoro každou druhou větou, kterou řekne.”

„Nač myslíš, miláčku?”
„Přeci na totéž co ty.”
„Výborně, tak pro to pivo skoč do ledničky a vem otvírák.”