Postel od tchyně

Chlápek se vleče nočním městem domů z hospody a tu najednou slyší: „Uhni vlevo!”
Uhne vlevo a sotva mine hlubokou díru. Tu zase slyší: „Uhni vpravo!”
Uskočí a vedle něj profrčí auto. Chlap se zastaví a ptá se: „Kdo mi to tady tak dobře radí?”
„To jsem já, tvoje štěstěna,” dostává odpověď.”
„Hmm,” uvažuje muž, „a mohl bych tě vidět?”
Tu se zjeví malá muška a začne kolem něj poletovat.
„Jé, štěstěnko,” říká chlápek, „a mohla bys mi sednout tady do dlaně, abych si tě mohl líp prohlédnout?”
Stalo se a chlap začne najednou tleskat rukama a křičí: „Kdes byla, ty svině, když jsem se ženil?!”

Autohavárie. Dva přátelé stoupají k nebi a svatý Petr se ptá toho prvního: „Tak co, jak jsi byl věrný své ženě?”
„No já jsem byl ohromně věrný, ani jednou jsem Marušce nezahnul, ani pomyšlení.”
„Ano, mám to tady,” odpoví Petr. „Dostaneš vilu u moře a mercedes.”
„A co ty?” otočí se na druhého.
Ten vidí, že ho asi neobelže, a tak trochu s rozpaky přizná: „No to víš, svatý Petře, snažil jsem se, ale vždycky to taky nebylo možné...”
„Nebylo to ale nejhorší,” říká Petr. „Dostaneš škodovku a haciendu na pláži.”
A tak si tam ti dva žili, jezdili po nebeských silnicích, až se zase jednou skoro srazili. Vyběhli z auta a hele...
„Nazdar kamaráde, jak se máš?”
„No já se mám dobře, škodovka není tak špatné auto a ta hacienda. No ale koukám, ty z toho mercedesu nejsi až tak nadšený.”
„Ale jsem, jsem, ale včera jsem potkal svou ženu.”
„To je ale báječné, že se dostala taky do nebe, a jak se má?”
„Ale, jela na kole.”

Stěžuje si Marie kamarádce Ireně: „Víš, ten můj Pepa se na mě už ani nepodívá jako na ženu. Večer přijde domů a první a jediné, co řekne, je - Co budeme dnes žrát?”
„No,” přizná se Irena, „já jsem měla podobný problém.”
„Jo? A jak jsi ho vyřešila?”
„No, koupila jsem si kratičký černý saténový plášť, černou masku, černé podvazky a jenom takto černě oblečená jsem toho svého přivítala. Hele, řeknu ti, úspěch byl okamžitý.”
Po týdnu: „Tak co, zkusila jsi moji metodu?”
„Zkusila, přesně podle tvého návodu.”
„A jak to dopadlo?”
„No, vzala jsem si černý saténový plášť, černou masku, černé podvazky. Vešel, podíval se na mě a řekl: Čau Zorro, co budeme dnes žrát?”

Ptá se pán manželky: „Kdo tu vlastně velí?”
„Být tebou, tak se na to ve vlastním zájmu neptám!”

Je kouzelný les. První tam vběhne zrzka a přeje si být nejkrásnější - vyběhne a je nejkrásnější.
Druhá tam vběhne bruneta a přeje si být nejchytřejší - vyběhne a je nejchytřejší.
Naposled tam vběhne blondýna a přeje si být nejblbější - z lesa vyběhne chlap.

Víte, jaký je rozdíl mezi hrnkem bez ucha a chlapem po padesátce?
Žádný, není ho za co chytit a je vám ho líto vyhodit.

Člověk vydrží víc než zvíře. Ale žena vydrží víc než člověk!

„Já mám doma úplnou svobodu,” vypráví pan Vodička. „Můžu dělat všechno, co manželka chce!”

Malý chlapec vejde do pokoje rodičů, zrovna když jsou v nejlepším.
„Mami, co to děláš?”
„Hm, taťka je příliš tlustý, tak se snažím těmihle poskoky z něj ten vzduch dostat.”
„Nevím, jestli to má cenu. Ta paní od vedle ho stejně znovu nafoukne.”

Manželka s milencem, v zámku zarachotí klíč. Manželka vykřikne: „Manžel se vrací!”
Utahaný milenec: „No, konečně!”