Na smrtelné posteli leží 80letý milovaný manžel, otec, dědeček. Blíží se jeho poslední chvíle na tomto světě a kolem něj se shromáždila celá rodina, tj. žena, všechny děti, skoro všechna vnoučata a dokonce i několik pravnoučat. Všichni soucitně a v tichu čekají, až přijde ta chvíle.
Náhle se dědeček probere a povídá: „Povím vám, mí nejbližší, své největší tajemství. Já jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěl oženit a založit rodinu. Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a bohaté konto. Ale jednoho dne mi přítel řekl: ‚Ožeň se a založ rodinu, protože ti nebude mít kdo podat poslední sklenici vody, až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň!’ A tak jsem se oženil a radikálně tak změnil svůj život. Večerní diskotéky s krásnými ženami nahradilo sledování seriálu s manželkou. Autem jsem vás, děti moje, vozil do školy a ze školy a na společnou dovolenou k moři. Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia, děti moje. Krásné dny svobody odnesl vítr. A teď, když ležím na smrtelné posteli, víte, co je nejhorší?”
„Co, tatínku náš drahý?” ptají se všichni.
„Nemám, kurva, žízeň!”
Dva teplouši Ríša a Vilda se opalují na pláži a najednou dostane Vilda chuť na koupání v moři. Ríša se brání a říká: „Já tam nejdu, ryby koušou.”
„Prosím tě, co by kousaly. Pojď a nedělej scény,” odpoví Vilda.
Asi po 10 minutách se mu povede Ríšu přemluvit, vlezou spolu do vody a když jsou v ní po pás, Ríša se uculí a řekne: „Máš pravdu, ryby nekoušou, ryby žužlaj.”
-
+


15. 12. 2011